Pokud nevíte kam na odpolední vycházku, nabízíme Vám zhruba 4 kilometrový okruh nad Velkým Březnem k bývalé drtičce kamene, což je poměrně neznámé, skoro až tajemné místo, o kterém se mnoho neví. Celá vycházka měří necelé čtyři kilometry a je vhodná svým terénem i pro kočárek.
mapka výletu
Naše procházka začíná u dvojice podchodů pod železničními tratěmi na děčínském konci Velkého Března poblíž Muzea Československého opevnění (otevřeno v sezóně). První podchod je pod železniční tratí vedoucí do Děčína, druhý podchod je pod,dnes již soukromou železniční tratí z Velkého Března do Zubrnic (zrušená železniční trať Velké Březno - Útěk s odbočkou do Verneřic). Vystoupáme nějakých třista metrů pěkně tvarovanou roklí a vzápětí odbočíme vlevo vzhůru po zelené turistické značce. Pokud byste na výlet vyráželi s kočárkem (ano jde to, cesta je v pohodě), je lepší začít cestu u železniční stanice Velké Březno rovnou po zelené značce, je to však cca 1,5 km zacházka.
Poměrně široká zpevněná cesta se zde vine vzhůru po úbočích rozsoch
"Kočičího vrchu - 525 m". Po zhruba kilometru a něco, kdy se můžeme
kochat jak dílčími výhledy do labského údolí jak pěkně tvarovanými
skalními výlevy po pravé straně, dojdeme do místa, kde levou stranu
silnice se strmým srázem, začně lemovat silniční svodidlo. Chvíli po
té dojdeme na větší plácek (na kterém se v pohodě otočí nákladní
vozidlo) a zároveň k místu, kde se po levé straně při pohledu zpět
na cestu odkud jsme přišli, nachází vyvýšenina, na kterou když
vstoupíte, zjistíte, že se skládá z více pahorků dělených od sebe
příkopy různých hloubek. Toto místo je na mapách označeno jako
"Pustý zámek", zbytky hradu z přelomu 13. a 14. století.
Od Pustého zámku opustíme značenou turistickou trasu a dáme se v
podstatě "rovně" z pohledu cesty po které jsme přišli. Cesta vede
zprvu pěkně z kopce a už po stopadesáti metrech narazíme na dvě
studánky / prameny kousek od sebe. Té první se říká "U Pustého
zámku", po staru pak "Lagnerův pramen (Lagners Börnel)", druhé zas mnohem lidštěji "Kája".
První ze studánek, pocházející zřejmě z roku 1860 (oprava v roce
2014) je oproti druhé, mnohem mladší, v lepším stavu, jsou zde i
hrnečky a voda je opravdu dobrá. "Kája" má trošku méně vydatný
pramen a tak se zde zřejmě nenapijete.
Následující skoro kilometr cesta vede převážně po vrstevnici, tedy
jen s mírným stoupáním či klesáním. Jistě po své pravé ruce brzy
uvidíte točící se cestu, po které jste vystoupali až k Pustému
zámku. Zhruba v půlce tohoto úseku na úbočí Kočičího vrchu (525 m)
spatříte vlevo nad Vámi výrazné kuželovité skalisko - "Kočičí skálu"
a jakmile o kousek dál cesta zatočí za výběžek Kočičího vrchu, už po
chvíli dojdeme k "pozůstatkům" drtírny kamene. Tato železobetonová
chátrající stavba, doplněná o budovu transformátoru, je tak trošku
záhadou. Na rozdíl od podobných staveb třeba v Krušných horách, o
kterých na internetu kolují přímo romány a tisíce rádobyuměleckých
fotografií, historie této drtírny kamene ukryté v lesích jižně od
železniční stanice Velké Březno, je zatím velkou neznámou. Doslova a
do písmene. Můžete hledat hodiny na internetu a krom pár fotografií
a kusých informací nenajdete zhola nic.
Můžeme zatím jen spekulovat s následujícími informacemi ;-) Už od
konce 18. století je v kopcích nad Velkým Březnem zmiňována těžba
jak uhlí (mezi obcemi Byňov a Zálezly) a na mapách z roku 1842 se
objevuje na rozsoše Magnetovce zvané Kočičí hlava (zákres "Berwerk
Frasche" neboli "Báňský závod Fráž", kde se v letech 1793 - 1936
dobývalo uhlí a čedič. Podobný zákres, i když bez názvu, se objevuje
i 300 m severovýchodně, tedy v místě nad zbytky drtičky kamene. V
historii obce Velké Březno se pak lze dočíst, že v roce 1917 byl
mezi živnostmi evidován i jeden kamenolom, tedy je možné že se jedná
o tento Berwerk Frasche, jehož součástí byla i drtička kamene, který byl
po zpracování dopravován dolů k železnici a dále ke svým kupcům. O
způsobu dopravy k železnici opět nikde ani zmínka, v linii mezi
železniční stanicí a drtírnou jsou však v lese patrné na několika
místech staré železobetonové patky, pozůstatky visuté nákladní
lanovky pro přepravu kameniva. Ostatně tato "lanovka" je zakreslena
i na mapě z roku 1938 (pouze).
Můžeme se jen domnívat, že v letech 1937 - 1938, kdy podle
architektů Václava Šulce a Josefa Jirouška, začal II. Armádní sbor,
pod velením kpt. pěchoty Emila Kolonera, stavět vojenské opevnění v
úseku 03 Ústí nad Labem, resp. tzv. "řopíky", byl kámen z tohoto
(nejen) velkobřezenského kamenolomu používán právě pro vojenské
stavební účely a z tohoto důvodu zde byla v roce 1938 dočasně v
provozu i vysutá lanovka pro přepravu kameniva z drtičky k
železniční stanici. Z plánovaných 36 řopíků jich bylo postaveno 28, z
nichž se do dnešních dnů zachovalo 27 (20 prvosledových chránících
železniční trať a silnici mezi Ústím a Děčínem a 7 druhosledových,
chránících železnici z Velkého Března směr Úštěk). Ovšem nic netrvá
věčně a stavět obranné linie proti třetí říši v době, kdy toto území
bylo k oné říši připojeno, bylo najednou kontraproduktivní. V roce
1939 byl provoz kamenolomu a drtírny opuštěn. Každopádně po roce
1945 nikde ani zmínka a za leteckých snímcích z roku 1946 je drtírna
již v dezolátním stavu.
Až si prohlédneme drtírnu kameniva a opodál stojící památný buk s
obvodem 4,9 metru a výškou bezmála 30 metrů, vydáme se z kopce dolů
k Březnu. Jakmile se ocitneme na okraji louky, vydáme se cestou po
naší pravici a sejdeme mezi zástavbu rodinných domů (ul. Na
Vyhlídce). Při první možnosti odbočíme vpravo (po zelené značce) a
dojdeme do míst, kde jsme se na začátku procházky (cca 300 m)
vydrápali na cestu z rokle vedoucí od dvojice železničních podjezdů.
Seběhneme roklí a krátkou, cca čtyř kilometrovou procházku máme za
sebou. Podle časových (a jiných možností) si ještě můžeme
prohlédnout Muzeum Československého opevnění na "Labské cyklostezce"
či horní zámek Velké Březno.
Kočicí hlava - tip na výlet >>>
