Cestou necestou ;-)
Tip na výlet

WOLLKENBRUNN -
VARTA - LOUPEŽNICKÁ JESKYNĚ -
OBLIČEJE V LOMU - ČERNIČKY

Toulat se volnou krajinou je pro mnohé velice příjemným fenoménem. Verneřické středohoří nabízí na rozdíl od svého sourozence Milešovského středohoří, toulání se po mnohdy bezejmenných kopcích bez nebo jen s omezenými výhledy, oddělených od sebe hlubokými stržemi mnohdy s divokými potoky, zaniklými mlýny, procházky po pastvinách na úbočích mohutných hřebenů, dobrodružství i tajemno v prostorách zaniklých obcí, mnoho starých a nepřístupných důlních děl, mnoho dávno zaniklých vyhlídek, rozhleden či turistických chat a podobně. A na jednu takovou kratší procházku do oblasti Malečovska a Velko Březenska Vás dnes zavedeme ;-)
Naše procházka začíná u odbočky na Budov na silnici mezi obcemi Březí a Olešnice. Ve směru na prvně zmiňovanou obec (mimochodem hodně zapadlou a hodně hezkou, která ve svém katastru ukrývá i mimořádně krásný "Budovský vodopád", kam můžete vyrazit po návratu z procházky, kdybyste neměli dost), je hned za křižovatkou malý plácek na okraji louky, kde se dá víceméně bezpečně zaparkovat. Není to samozřejmě úplně "košer", zvlášť s ohledem na CHKO, ale pořád lepší než blokovat autem lesní cesty, které jsou permanentně využívány lesníky a jejich technikou. Z tohoto místa se vydáme směrem na Olešnici a už po necelých dvěstě metrech na konci "svodidel" odbočíme na louku. Přímo proti nám se tyčí jeden z mnoha dle map bezejmenných kopců, pro který ale díky starým mapám pojmenování máme. Tento protáhlý vrch porostlý lesem má starý německý název "Wolkenbrunn" nebo také "Steinfeld" a my se vydáme přímo na jeho vrchol, na jehož západním úbočí u silnice býval kdysi kamenolom. Není to proto, že by z něho byl nějaký oslnivý výhled, ale proto. abychom si uvědomili jak na na středohořskou přírodu působí dva ne zrovna příjemné faktory. Tím prvním je přemnožení divočáků, které je patrné zejména těsně pod vrcholem, kde je zem rozrytá tak, že je dost těžké se na protáhlý vrcholek (cca 40 metrové převýšení z louky) vůbec vyhrabat. Občasné průtrže mračen pak poničenému svahu též nepřidají a lze zde tedy pozorovat i dost velkou erozi půdy. Druhým faktorem je pak sucho. Již zmíněné slejváky (na rozdíl od dlouhodobějších dešťů) odplavují směrem dolů živiny a obnažují kořeny stromů a dlouhodobé sucho pak zem vysušuje natolik, že až budete na vrcholu, překvapí Vás, kolik stromů je již po "smrti". Samotný vrcholek je asi padesát metrů dlouhý úzký hřeben s dílčími výhledy na Olešnici a část krajské metropole.

     
     
     
  

Jakmile sejdeme z Wolkenbrunnu dáme se vlevo podél jeho úpatí po louce a jakmile dojdeme opět k lesu, dáme se mírně vpravo a sestupujeme z kopce přímo do údolí Olešnického potoka. Už při sestupu si všimneme nápadného kuželu vystupujícího přímo od údolí potoka. Přímo na tomto kuželu se rozkládají zbytky zříceny hradu Varta. Zatím sestoupíme dolů k potoku, kde můžeme se zchladit. Když se rozhlédnete kolem sebe, resp. po stromech a porovnáte je s těmi, které jsme jen před malou chvilkou viděli na Wollkenbrunnu. Podél směru toku potoka obejdeme Vartu a vystoupáme na cestu, vedoucí sem z Olešnice a pokračující dál do bývalé obce "Warta", dnes malé osady "Varta" patřící pod Velké Březno. Tato cesta v těchto místech vede mezi dvěva vrchy - po pravé straně Vartou, na kterou doporučujeme se podívat (zbytky zdiva, příkopů a valů) a levé straně "Zámeckým vrchem", kam se podíváme hned jak si prohlídneme zbytky hradu Varta. Malou zajímavostí je, že k hradu Varta patřila ještě do roku 1770 všechna stavení na pravém břehu Olešnického potoku v blízké "Olešnici".

   
     
     
     
  

Znělcový zámecký vrch neoplývá závratnou nadmořskou výškou, ale pokud projíždíte Olešnicí, vytváří docela slušnou dominantu nad obcí. Určitě stojí za zmínku, že i tento vršek má více jmen. Na současných mapách je označován jako "Zámecký vrch". Na jeho vrchol nevede žádná značená ani viditelná cesta, což ale nevadí, zas tak strmý výstup to není. Jeho vrchol je porostlý lesem a v podstatě neskýtá žádný výhled. Ale jen tak pro nic za nic bychom se sem přeci nešplhali ne? Jasně že tu je něco, kvůli čemu se sem cesta vyplatí ;-) Celý vrchol je vyhlášen od roku 2001 jako "Přírodní památka Zámecký vrch", kde je předmětem ochrany populace letounů a mloka skvrnitého a zároveň největší jeskyně v neovulkanitech v ČR - "Loupežnická jeskyně", která vznikla posunem jednotlivých bloků rozpukané horniny ve svahu vrchu. Jeskyně je sice nepřístupná (opatřena mříží) a obývají jí netopýři, ale to nás jistě neodradí se k ní nevypravit. Je opravdu dobře skrytá a nevede k ní žádná cesta, takže nás čeká tak trošku dobrodružství. Jakmile vystoupáme na vrchol, přesuneme se na jeho severní část a v místech, kde začíná svah klesat hledáme utajený "orientační bod", kterým se obyčejný kameninový květináč zavěšený na stromě dnem vzhůru. Jakmile jej spatříme, jsme u cíle - jen kousek pod ním je vchod do jeskyně.

        
        

Od jeskyně se vydáme jihovýchodním směrem do míst, kde jsme při cestě viděli "prosvítat" louku. Dojdeme k ní a podle orientačního bodu, kterým je v našem případě vedení vysokého napětí se vydáme vpravo. Asi po sto metrech (zhruba na úrovni stožáru VN) můžeme znovu zabrousit do lesa, tentokrát na úpatí "Liščího pahorku - 300m, kde se ukrývá v malé starém pískovcovém lomu ukrývají "tajemné obličeje" vyryté v pískovci. (vyznačenou cestu najdete na našich fotografiích). Podél drátů vysokého napětí dojdeme až na zpevněnou cestu vedoucí do osady Varta, kterou máme přímo před sebou. Neminou nás nádherné výhledy do okolí, které nás určitě na chvilku zastaví. Po cestě se dáme vlevo a dojdeme až k turistickému rozcestníku "Varta", odkud se dáme mírným stoupáním po cestě vlevo směrem na Březí. Po louce to tentokráte nejde, málokdo by si dobrovolně nechal "upravit" rozkrok výbojem 3000-10000 V ;-) Touto cestou jsme procházeli naposledy docela nedávno a tak je docela možné, že v ohradě zahlédnete zvířata, na která nejste u nás zvyklí - fakt člověk chvíli opravdu civí, než zjistí že kousek od něho přežvykuje trávu opravdu lama a to o kus dál je opravdu velbloud ;-) Docela příjemné zpestření cesty.

     
     
     
     
     
     
     

Tak a teď budeme chvilku počítat. Jednu Vartu jsme dnes poznali jako zbytky hradu, druhou Vartu pak jako horskou osadu a pokud nekoukáme jen pod nohy na cestu, koukáme i na kopec nad pastvinou po pravé straně cesty, který se také jmenuje Varta. Po žluté značce dojdeme až k němu a chvíli půjdeme po jeho východní straně až do míst, kde se žlutá značka začne od lesa odklánět vlevo. Přesně v těchto místech zahýbá jedna ze tří cest ostře vpravo do lesa a druhá vpravo pak les kopíruje. Tak přesně tou se dáme dál. Prvních dvěstě metrů a už jsme v lese a v rokli po pravé straně se k nám přidává Olešnický potok. Rokle je v starých průvodcích označována jako "Černá rokle". Lesní cesta tudy obchází znělcový vrch Varta (380 m) od jihu k západu. Údolí a protější stráň, zarostlé bujnou vegetací a vzrostlým lesem, vypadalo před 70-ti léty úplně jinak. Byla zde malá vodní nádrž, zahrádky a ovocné sady. Dokonce i na vrcholu jinak zalesněného přilehlého kopce Varta, se nacházel ovocný sad o rozměrech 200 x 300 metrů. Dnes už je ale zcela pohlcen okolním lesem. Tomu co už je dávno historií pochopíte ihned co Vám oznámíme, že právě teď vcházíte na území již zaniklé malé obce Černičky. Necelý kilometr potom, co jsme opustili žlutou značku se k nám zprava z kopce připojí další cesta a jen malý kousek za ní se ve stráni po naší levé straně objeví rozvaliny starého mlýna. To už vcházíme do zaniklé obce "Černičky", která v době než byla postupně po roce 1945 vysídlena čítala přibližně 5 - 6 usedlostí, z nichž poslední byla prý hájovna, obývaná ještě v roce 1952. Všechny zaniklé domy zde byly soustředěny kolem toku potoka, v jednom místě je vidět slušně zachovalá kamenná navigace. Jakmile dojdeme na konec malé vísky jejíž název byl v němčině "Tschernischken", cesta se odpojí od toku a začne stoupat vlevo kolem zbytků posledního domu. Pomalu po ní vystoupáme až na malou loučku, kde už po levé straně za keři prosvítají silniční svodidla. Asi po padesáti metrech se cesta napojuje na silnici mezi Březím a Olešnicí přesně v místech, kde jsme nechali zaparkované auto .....

     
     
     

Zámecký vrch - Loupežnická jeskyně - zbytky hradu Varta >>>

Zaniklá obec Černičky >>>


POSLEDNÍ AKTUALIZACE
3.5.2020

Stránky Dálnice D8 & okolí  jsou provozovány
za laskavého přispění společností: