Radobýl - 399 m / Dálnice D8 & okolí

RADOBÝL
(Radebeule)
vrch - 399 m
přírodní památka

Jakoby "ukousnutá" část vrcholu Radobýlu s z velké dálky viditelným křížem na vrcholku (v pořadí již osmým) je od roku 1966 přírodní památkou. Vrchol Radobýlu tvoří bazanit, tedy bazaltická hornina obsahující olivíny. Celý vrch obklopuje kamenitý až hlinitokamenitý sediment kvartérního stáří, na východě a jihovýchodě od vrcholu se nachází sediment z období
křídy, tvořený jílovitými vápenci a slínovci. Jeho současný tvar má na svědomí odtěžení části vrcholu při těžbě stavebního kamene, která byla ukončena ve třicátých letech 20. století. Lom měl tři etáže, z nichž nejnižší se nazývala Max, prostřední Georg a nejvyšší Richard. Těžba zde od 2. pololetí 19. století postupně vytvarovala současnou podobu vrchu. Čedičové sloupce, které jsou zde uspořádány vertikálně, horizontálně a vějířovitě, byly zajímavým vývozním artiklem, vozily se i do Německa a Holandska (na mořském pobřeží z něj byly budovány například ochranné hráze a mola). Díky těmto sloupcům se předpokládá, že Radobýl byl lávovým jezerem, které utuhlo uprostřed kráteru. Ten už však podlehl erozi. Na území našeho státu byl vytěžený kámen používán především jako drcený na spodní vrstvy komunikací, popřípadě jako dlažba z čedičových kostek. Zachovaly se i suťová pole a četné sesuvy na jižním svahu, kde se stejně, jako na části svahů jihovýchodních a jihozápadních, udržuje ekologicky velmi hodnotná travinná vegetace skalní stepi - některé druhy kavylů, bělozářka liliovitá, divizna brunátná a kozinec bezlodyžný. V severní části kopce se daří spíše stínomilným rostlinám, například konikleci lučnímu. V jižní části lomu se vlivem četných sesuvů utvořila puklina, což mělo za následek pokles masivu a došlo k vytvoření pseudokrasové jeskyně, která je dlouhá více než 10 m.

Radobýl, na jehož vrcholu už v roce 1358 stávala gotická kaple (zchátrala na konci 18. století), daroval v roce 1359 Karel IV. městu Litoměřice, aby zde založilo vinice. V roce 1622 byl na vrcholu postaven první kříž, v roce 1842 byl na Radobýlu vysázen les a v roce 1860 pak postavena nová kaple sv. Mikuláše na místě té původní. Křížů se v průběhu času na Radobýlu vystřídalo již několik a vždy lákaly nejen turisty, ale také blesky. Poslední kříž byl na vrcholu vztyčen v roce 1992 poté, co v roce 1984 zničila předchozí kříž vichřice.

Vrchol Radobýlu nabízí nádherný kruhový rozhled do dalekého okolí a na města Litoměřice a Lovosice.

Pro turisty sem vede žlutě značená turistická cesta přímo od Horního nádraží v Litoměřicích, dlouhá 4 km, vedoucí kolem zadní části bývalých kasáren, kolem Vily Veveří (Vila Pfaffenhof), kde sídlilo za války Gestapo a dále odbočkou přímo na vrchol Radobýlu. Žlutá značka vede až na železniční zastávku Žalhostice, odkud jezdí vlaky zpět na Horní nádraží v Litoměřicích (nebo do Lovosic), takže se nabízí udělat si pěkný pěší výlet - cesta mezi oběma nádražími přes vrchol Radobýlu je dlouhá cca 6 km.

K vrcholu Radobýlu se váže i osud básníka Karla Hynka Máchy, který z jeho vrcholu v roce 1836 zpozoroval požár na okraji Litoměřic. Vydal se na pomoc hasit a zřejmě se omylem při hašení napil odpadní vody z kanalizace, která se při hašení používala a o 14 později zemřel na bakteriální infekci. Druhá verze jeho smrti je taková, že zemřel na zápal plic z uřícení, když běžel pomáhat hasit požár.

Klikněte pro zvětšení obrázku

Mezi Radobýlem a sousedním vrcholem Bídnice (361 m) se pod zemským povrchem rozkládá starý důl, kde se 19. století těžil vápenec, ukrytý v sedmi metrové vrstvě ve skalním masívu. Po jeho vytěžení vznikl v podzemí rozsáhlý systém podzemních chodem chráněných shora cca 50 metrovou vrstvou slínovce. V roce 1944 se jednalo se přibližně o 30 km chodeb, které byly perfektně chráněny proti případnému bombardování. V hlavním stanu Třetí říše se v tomto roce rozhodlo o ukončení těžby v dole a přesunutí sem zbrojní výroby. Bezprostředně poté vznikl v Litoměřicích pobočný koncentrační tábor - pobočka tábora Flossenburg, kterým prošlo přes 18 tisíc vězňů z celé Evropy. Od léta 1944 zde budovali Podzemní nacistickou továrnu Richard I a II.

A snad ještě jedna malá poznámka související s názvy Radobýl a Richard - v části bývalého dolu Richard II se nachází Úložiště radioaktivních odpadů, které je však situováno severněji, přímo na úpatí vrchu Bídnice, takže bývá s Radobýlem chybně spojováno.

Radobýl na wikipedii

Neničte modráskům domečky !!! Příspěvek ze dne 29.8.2018