Záchranné uličky a řidiči uličníci
aneb proč je tvořit a jak se v nich chovat

Velkým tématem posledních měsíců jsou takzvané „uličky pro záchranáře“. Většina z nás o nich již slyšela, přesto je jen minimum těch, kteří opravdu na toto pravidlo při jízdě myslí a což je ještě důležitější, uvědomují si, proč tyto „koridory pro vozidla s právem přednosti v jízdě“ vůbec tvořit. Důležité přitom je si uvědomit, proč vlastně při dojíždění do kolony nebo při pomalu jedoucí koloně, alespoň tři metry široký pruh pro vozidla záchranných složek vytvářet.

Denně nastává spousta situací, kdy je třeba rychlé pomoci druhým. Může se jednat o požár domu, ohrožený lidský život, živelnou katastrofu a pod. Příčin může být spousta, ale vždy je tu jeden společný jmenovatel – rychlý a včasný dojezd záchranných složek. V životě se musíme držet určitých pravidel a zákonů, na kterých naše společnost stojí a za volantem automobilu to platí též. Sbírka zákonů nám stanovuje, jak se máme na silnicích chovat, jaký je význam dopravních značek, co jsou naše povinnosti apod. a mimo jiné i to, že „v určitých případech“ jsme povinni uvolnit místo vozidlům s právem přednosti v jízdě, či vytvářet prostor pro jejich projetí. Jenže žádný zákon není dokonalý a tak i ten aktuální, novelizovaný v říjnu letošního roku, je v případě tzv. „záchranné uličky“ napsán trošku zmatečně. Opět totiž hovoří jen stroze a tudíž jsme podle něho povinni vytvářet „záchrannou uličku“ jen na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla. Jenže silnice o dvou a více pruzích v jednom směru jízdy jsou přeci i na jiných místech , nejvíce však ve městech. A nesmíme zapomenout ani na silnice I. tříd, kde je v každém směru pouze jeden jízdní pruh, ale kde se taktéž často vytvářejí kolony.

Jakási kampaň k novele zákona běží v médiích už od léta, vesměs však řeší jen změnu řazení, tedy že nově se v uličce řadíme tak jako zbytek Evropy. Kampaň už ale vůbec neřeší skutečnosti jako například to, že máme povinnost vytvářet uličku nejen při stojící koloně, ale i koloně pomalu jedoucí. Nevysvětluje řidičům ani dostatečně jasně, že „uličku“ musí vytvářet vždy, bez ohledu na to, zda je před nimi nehoda nebo „jen“ zúžení. Média zapomněla připomenout mnohem více věcí, například to, jak se řadit v „uličce“ v místech kde jsou sjezdy a výjezdy z dálnice, nevěnovala se vůbec již zmíněné skutečnosti, že hodně silnic pro motorová vozidla vede ve městech, kde je navíc hodně sjezdů a nájezdů a tudíž, že i zde pravidlo „vytvářet uličku“ platí a tedy, jak se v těchto místech chovat. V souvislosti se záchrannými uličkami už pak totálně chybí „osvěta“, jak se chovat, když se kolony začnou rozjíždět. Většinou se začne jezdit jedním pruhem kolem nehody a bylo by opravdu na místě v médiích často upomínat na to, jak správně zipovat. Musím však ještě dodat, že veškerá tato osvěta by měla být medializována ve všech zemích Evropy, obvzláště pak v zemích jako Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Polsko a další, jejichž řidiči často využívají naší silniční a dálniční síť k transitnímu průjezdu. Nelze ani nezmínit skutečnost, že u českých dálnic chybí jakékoli informační tabule, jak je známe hlavně ze západních zemí, upozorňující na skutečnost povinnosti tvořit „uličku“. Ve velkém zklamaly i reklamní agentury vlastnící billboardy u dálnic, které ve snaze nějak zamaskovat svůj prohřešek vůči českému zákonu (zákaz billboardů kolem dálnic a silnic I. tříd) a neochotu odstranit své reklamní nosiče, je raději polepili státními vlajkami, místo aby na ně vylepili něco smysluplnějšího, například právě osvětu o „záchranných uličkách“. Mnoho řidičů by to jistě přivítalo i přes skutečnost, že jsou tyto billboardy nelegální. Určitě by se to setkalo s kladným mediálním ohlasem, na rozdíl od výstupů mluvčích ministerstva dopravy o tom, jak nestíhají billboardy odstraňovat, jak je to složité a jak špatně se to legislativně ošetřuje. A přitom na to měli stejně času se připravit jako provozovatelé billboardů.


 

Už před rokem 2005, od kdy je v zákoně 361/2000 sb. v § 41 zakotveno pravidlo o tvorbě "průjezdného pruhu pro vozidla s právem přednosti v jízdě", dali naši zákonodárci spolu s odborníky na dopravu hlavy dohromady a vyplodili text, který je s menšími obměnami v zákoně dodnes. Řešit, jestli se od začátku jeho platnosti mělo řazení vozidel na tří a víceproudé dálnici dělat tak jak to dělají ve zbytku Evropy asi nemá smysl řešit. Česká republika byla jedna z prvních zemí v Evropě, která tento zákon zákon přijala a při jeho tvorbě se vycházelo především z předpokladu, že nájezd záchranářů na dálnici je jednodušší přes jeden a ne dva jízdní pruhy. Na skutečnost, že o dva roky později naše země vstoupí do Schengenského prostoru a přes naší zemi se ve zvýšené míře bude valit mnohem více transitní dopravy, se při přípravě zákona nebral ohled, jako ostatně na mnoho dalších věcí (odpočívky pro nákladní automobily a podobně). Povinnost tvořit "pruh pro záchranná vozidla" například v západním Německu platí od roku 1971, v Rakousku a Maďarsku od roku 2012. Ne ve všech zemích Evropy je ale tato povinnost ukotvená v zákoně.

1.10.2018 vešla v platnost novela zákona 361/2000 sb. (Zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů). V rámci novely mimo jiné došlo i ke změnám v § 41 - Jízda vozidel s právem přednostní jízdy. První podstatnou změnou je sladění toho kde na dálnici o třech a více pruzích vytvářet "záchrannou uličku" se zbytkem Evropy, kde je "ulička" povinná. Nově tedy tvoříme "záchranný koridor" mezi levým a ostatními pruhy. Druhou změnou je, že nově se tato povinnost vztahuje i na kolonu "pomalu jedoucích vozidel". Až do teď se "ulička"musela vytvářet jen při vzniku kolony stojících vozidel. Poslední změnou (alespoň v textu) je, že z posledního platného znění vypadla zmínka o šířce průjezdného pruhu pro vozidla s právem přednostní jízdy, která do teď byla uváděna jako "pruh široký nejméně 3,0 m". Nyní není šíře zákonem definována stejně jako není definovaná rychlost "pomalu jedoucích vozidel".

Co však v jakékoliv kampani absolutně chybí, jsou určitá pravidla, či spíše návod, jak se chovat v koloně v již vytvořené záchranné uličce. Nejdůležitější ze všeho je absolutní základ uličky - pokud dojíždíte do kolony stojících nebo pomalu jedoucích vozidel a nevidíte před sebou vytvořenou uličku, začněte jí tvořit Vy - příklady táhnou a někdo s uličkou prostě začít musí. Vždy mějte na paměti, že je úplně jedno proč se kolona tvoří, důležité aby kolona nezablokovala vozovku pro průjezd vozidel s právem přednosti v jízdě.

Jak se tedy chovat v případě kdy nám zákon přikazuje tvořit tzv. záchranný pruh pro vozidla s právem přednosti v jízdě?

Kolona stojících vozidel je zřejmě pro každého jasný pojem. Méně srozumitelnější už může být kolona pomalu jedoucích vozidel, kterou zákon nijak nedefinuje. Můžeme se tedy jen domnívat, že tím zákonodárci mysleli kolonu vozidel pohybující se rychlostí v rozmezí 0 - 30 km/h. Kolony se netvoří ale jen z důvodu dopravní nehody, příčinou jejich vzniku může být i dopravní omezení či zúžení do jednoho jízdního pruhu. Zde pak hovoříme nejčastěji o "popojíždějící" koloně, tedy takové, která chvíli stojí, chvíli jede. Tak si pojďme objasnit jak se tedy chovat pokud přijíždíme do takové kolony a hlavně jak si správně počínat přímo v koloně.

Ještě před dojezdem do kolony zapněte výstražná světla. Až za Vámi zastaví další vozidlo, nezapomeňte varovná světla zas vypnout. To samé platí například v mlze nebo mlžném oparu, kdy nezapomeňte ve stojící nebo popojíždějící koloně vypnout mlhová světla. Pokud máte osvětlení přepnuto na automat, přepněte jej na klasické osvětlení, tedy aby Vám svítila v předu i vzadu obrysová světla.

Zařaďte se vždy s odstupem co nejblíže k okraji vozovky za automobil před Vámi tak, abyste viděli vozovku pod zadním nárazníkem vozidla před sebou. V levém pruhu se zařaďte co nejblíže vlevo ke svodidlům, v pravém zas co nejblíže k pravému okraji vozovky, klidně půlkou auta jeďte po krajnici, zákon to umožňuje, jen se prosím před najetím do krajnice podívejte do zrcátka, občas se stává, že spěchající sanitka, nevidíc před sebou vytvořenou uličku, jede velkou rychlostí právě po krajnici. Pokud dojíždíte do kolony na tříproudé dálnici, řazení, resp. tvorba "záchranné uličky" už je od října 2018 sjednoceno s ostatními zeměmi Evropy, kde tato povinnost platí, tedy levý pruh vlevo a všechny ostatní pruhy co nejvíce vpravo tak, aby "ulička" vznikla mezi levým pruhem a nebližším pruhem vozidel vpravo.

Pokud jste "posledním" vozidlem v koloně, sledujte pozorně situaci za Vámi a buďte připraveni, že může nastat situace že přijíždějící vozidlo "nereaguje" na vzniklou situaci před sebou (velice častý nešvar nevěnování se řízení), což může nastat hlavně za snížené viditelnosti nebo za mimořádně nepříznivých klimatických podmínek, kdy řidič blížícího se vozidla zareaguje pozdě a už nemá šanci dobrzdit. Pokud řidič blížícího se vozidla za Vámi zcela evidentně neregistruje kolonu před sebou, je na Vás jak bleskurychle vyhodnotíte situaci. Můžete totiž jen okamžitě opustit vozidlo nebo se připravit na náraz či nouzově rychle uhnout do středu vozovky, nejlépe s troubením klaksonem abyste na blížící se nebezpečí upozornili i ostatní. Všechny zmíněné řešení jsou velice rizikové, ale pro řidiče, kteří jsou ve voze sami, bude asi lepší vozidlo rychle opustit. Vzít si při okamžitém opuštění vozidla na sebe i reflexní vestu je v této situaci asi spíše počinem z říše kouzel, přesto je dobré vozit pro sebe a posádku reflexní vesty vždy v kabině, ne někde uložené v kufru vozu.

Do kolony se řaďte vždy "rovně", resp. rovnoběžně se směrem vozovky, pokud zastavíte "šikmo", může se stát, že záď vašeho auta bude vyčnívat a překážet případnému plynulému průjezdu vozidel IZS. Pokud stojíte v nehybné koloně vozidel, neopouštějte vozidlo. Při popojíždění v koloně vždy bezpodmínečně dodržujte rozestup, vyhnete se tak vzniku ještě větší kolony - nelepte se na vozidlo před sebou takovým způsobem abyste museli v určitý okamžik úplně zastavit ač vozidlo před Vámi bude stále v pohybu. Rozestup je důležitý i při stojící koloně, nikdy nevíte, kdy bude potřeba abyste ještě více zajeli ke kraji a pokud byste byli nalepení na vozidle před sebou, chyběl by Vám potřebný manipulační prostor. Při stojící koloně se doporučuje rozestup alespoň takový, abyste z pozice řidiče viděli na vozovku za vozidlem před Vámi.

Nákladní vozidla se řadí vždy do pravého pruhu. Zamezí se tím situaci, kdy vzniká pro například vozidla "hasičů" co do šíře prakticky neprůjezdný pruh. To samé se doporučuje například i pro dodávková vozidla, vozidla s vozíky, karavany a pod. Velice důležité je při případném průjezdu vozidel s právem přednosti jízdy nijak nezmatkovat. Pokud tvoříte s ostatními "uličku", není již většinou třeba při zaslechnutí sirén ještě víc uhnout. Je tu riziko, že takový řidič jen své auto postaví "našikmo" a může svou zadní částí "trčet" do záchranného koridoru.

Pokud se v koloně stojících či pomalu popojíždějících vozidel nachází dálniční exit, respektive sjezd a nájezd na dálnici, i zde je třeba na uličku myslet. Řidiči například většinou vůbec netuší, že nesmějí blokovat nájezdy na dálnici, přes které by mohla vozidla záchranářů projíždět. Pozor nemluvíme o připojovacích pruzích, ale o nájezdových větvích na dálnici či silnici pro motorová vozidla tzv. spojovací rampách, které mohou být jedno nebo v některých případech i dvouproudé. Na jednoproudých nájezdech platí zásada, že se řadíme vždy k pravému okraji vozovky abychom utvořili dostatečně široký prostor pro průjezd záchranářů a na dvouproudých nájezdech tvoříme již klasickou uličku, tedy ti v levém pruhu se řadí co nejvíce doleva a ti v pravém zas co nejvíce doprava, tak aby vzniklo uprostřed místo pro průjezd záchranářů. A to že se v koloně blížíte k dálničnímu výjezdu Vás v žádném případě neopravňuje jet k takovému exitu po krajnici (odstavným pruhem). Někteří chytráci se mylně domnívají, že mohou po krajnici jet k nejbližšímu sjezdu. Nemohou, ba naopak, svým jednáním znemožňují ostatním řidičům  vjet na část krajnice a vytvořit „uličku“. Navíc jim za tento přečin hrozí pokuta ve výši 2 tisíc korun. Na místě je bohužel též říct, že policie se na podobné přestupky v podstatě nezaměřuje a tak si troufalí řidiči dovolí i to, že se buď na dálnici v koloně otočí a jedou po krajnici zpět k nebližšímu nájezdu nebo prostě couvají až k místu, kde opustí dálnici. Oba tyto přestupky jsou velice závažné a jsou řešeny ve správním řízením s pokutou 5 – 10 tisíc korun, připsáním 7 bodů a zákazu řízení na 6 měsíců až jeden rok.

V některých místech by řidičům jako určitá nápověda mohlo pomoci vodorovné dopravní značení V12b - zkřížené žluté čáry, ovšem těch je na našich dálnicích a silnicích pro motorová vozidla opravdu málo. Bohužel při projektování či plánování obnovy vodorovného značení tomu odpovědní pracovníci nepřikládají velkou váhu. Důvody si můžeme jen domýšlet, snad je to pro ně práce navíc, možná v tom jsou peníze nebo si dotyční prostě jen neuvědomují, že by to bylo prospěšné? Kdo ví, každopádně je to dobrá pomůcka pro řidiče, která ale v praxi (krom frekventovaných světelných křižovatek) není skoro vůbec používána. Na obrázku můžete vidět dva příklady.

Představte si situaci, kterou každý z nás asi už na dálnici zažil - popojíždíte v koloně, stejně jako ostatní řidiči jste naštvaní, že zas budete mít zdržení a ani Vás nenapadne, že ze zákona musíte vytvořit "záchrannou uličku". To je prostě česká realita, vzpomenete si na ní až ve chvíli, kdy Vás napadne, že za necelé dva kilometry je dálniční exit, kde byste mohli z dálnice sjet a někudy tu kolonu objet a ejhle, ono to nejde - okolo Vás po krajnici (nesprávně též odstavný pruh) projíždí jedno auto za druhým. Řidiči vozidel, která jedou po krajnici se dopouštějí přestupku stejně jako Vy. Oni jedou po krajnici ač tam nemají co dělat, Vy zase netvoříte záchrannou uličku. Jak z toho ven? Vaší povinností je vytvořit "pruh pro záchranná vozidla" i za cenu, že pojedete částí vozidla po krajnici, řešení je tedy jednoduché - vjeďte částí vozu na krajnici tak, abyste vytvořili "záchrannou uličku". Zachováte se podle pravidel a zároveň znemožníte spěchajícím řidičům podjíždět kolonu po krajnici. Za toto Vám nehrozí žádný postih. Má to jen jistou nevýhodu a dost nepříjemnou - jak už to na českých silnicích bývá, řidiči aut, která na krajnici zablokujete, na Vás budou troubit a blikat a častovat Vás hrubými výrazy a přirovnáními.

Častým nešvarem bývá neoprávněný vjezd do vytvořené záchranné uličky. Někdy jde o řidiče, který tzv. "neví která bije" a zřejmě si myslí že mu všichni uhýbají. Ano bohužel i to se stává, většinou jde o starší či sváteční řidiče, kteří o "záchranném koridoru" v životě neslyšeli a pokud ano, vůbec neví jak se zachovat. Nejčastěji však hřeší řidiči, kteří se těsně před vytvořenou uličkou nevěnovali plně řízení a najednou se ocitli přímo v záchranné uličce. Většinou pak pomalu pokračují dále aniž by jim v tu chvíli došlo, že můžou o drahocenné vteřiny zdržet vozidla záchranářů. Zvláště při stojící koloně to bývá dost velký problém a pokud se jedná navíc o nákladní vozidlo, které se následně nemá kam zařadit, je to opravdu problém. Když pak opravdu spěchají záchranáři k nehodě, většinou se u takového vozidla zaseknou a mnohdy trvá nekonečné minuty, než se podaří situaci vyřešit a uličku uvolnit. Nesmíme ale zapomenout i na zcela úmyslnou jízdu vytvořenou uličkou. Té se zpravidla dopouští řidiči motocyklů. Svým způsobem je to možná i pochopitelné, motocykly jsou malé, úzké a nemají problém ihned uvolnit uličku pokud jedou vozidla IZS. Ovšem je třeba mít na paměti, že pravidla platí pro všechny a z tohoto pohledu je chování motorkářů nepřípustné.

Nikdy po případném průjezdu vozidel záchranářů nerušte vytvořenou uličku a pokračujte v ní až na úplný konec kolony nebo do jejího rozjetí. Nikdy nevíte zda nepojede další vozidlo s právem přednosti v jízdě, nebo například vozidlo, které míří k nehodě například za účelem přeložení nákladu. Takové vozidlo většinou jede v doprovodu silničářů nebo policistů.

Možná někteří z Vás namítnou, že pomalá jízda v levém pruhu u středových svodidel může být nebezpečná či zvukově nepříjemná. Ano, souvislé bílé čáry podél okraje vozovek bývají hlučné, jejich "akustické" zvýraznění ale má svůj účel, protože při najetí na ně vydávají varovný zvuk, upozorňující na přejetí krajnice. Samozřejmě nikdo řidiče nenutí jet "levým kolem" přímo po této čáře, jet se dá "těsně" vedle ať už na straně svodidel či levého pruhu. I zde však řidič musí být ostražitý - může se stát, že vlevo za bílou čarou může být předmět, který by mohl způsobit defekt či poškození pneu, sledujte proto vždy cestu před sebou. Rovněž místa, kde je mezi asfaltovým povrchem a svodidly ještě tzv. "zeleň", což může v praxi znamenat i obyčejnou "hlínu", se mohou stát v případě "rozbahnění" nepříjemnou pastí, pokud se Vám tam podaří omylem zajet.

Jak je to ve městech kudy vede silnice pro motorová vozidla?

Některé dálnice končící ve velkých městech, jsou přímo ve městě označené a vedené jako „silnice pro motorová vozidla“. Povinnost tvořit „záchrannou uličku“ na nich platí stejně jako na dálnicích. V praxi však právě zde řidiči nejvíce tuto povinnost ignorují, popřípadě o ní vůbec nevědí a začínají hledat místo kam uhnout, až ve chvíli, kdy se blíží siréna a ve zpětném zrcátku vidí odlesky modrých majáků. Jenže to je velice špatně, auta jsou nalepená na sobě a horko těžko uhýbají na stranu, zatímco těch pár jedinců, kteří popojížděli či stáli u krajnice, takové problémy nemá. Záchranářům pak ubíhají dlouhé vteřiny, než se takovou kolonou proderou. Občas se stává, že vozidlo s modrým majákem rovnou jede po krajnici, pokud zde nějaká je a to z toho důvodu, že řidiči před ním nejsou schopni vytvořit průjezdný koridor. Řidiči na to pak nadávají a připadá jim tedy zbytečné tvořit "záchranné uličky". Jenže pokud se pro sanitku "prostor" pro projetí nevytvoří, je logické, že pojede po krajnici a řidiči to nesmí opomenout a musí kontrolovat provoz kolem sebe ve zpětných zrcátcích. Jedním z příkladů je i příjezd po dálnici D8 ze severozápadu do hlavního města. Od začátku Prahy až po mimoúrovňovou křižovatku na Vychovatelně (Bulovka) totiž řidiči jedou v ulicích Cínovecká a Liberecká po „silnici pro motorová vozidla“, kde pravidlo „uličky“ platí, ale 95% řidičů jej ignoruje. Přitom zde jezdí poměrně mnoho vozů záchranné služby směřujících do Fakultní nemocnice na Bulovce. Zákon nám přímo říká, že můžeme pro vytvoření průjezdu pro záchranáře použít krajnici, přesto jí využívají jen jedinci, kteří se tudy snaží podjet kolonu. Je to nepříjemný a hodně rozšířený nešvar a pokud slušný řidič částí svého vozu na krajnici vjede za účelem tvorby „uličky“, je vyblikáván a vytrubován, což je velice nepříjemné. Přitom jízda po krajnici je dopravním přestupkem.

Dvou a víceproudé silnice ve městech

Silnice pro motorová vozidla jsou jedna věc a dvouproudé či dokonce tříproudé, směrově oddělené silnice ve městech, věc druhá. Zatímco na těch prvních uličku tvořit musíme, ostatní komunikace zákon nezmiňuje. A přestože tudy často jezdí vozidla záchranářů a dá se říci, že mnohem častěji než po dálnici, většina řidičů zvesela jezdí co nejblíže ke středové čáře, protože výhled, to je základ. Ve městech, kde žije mnoho lidí, vyjíždí záchranná služba k naléhavým případům či hasiči k zásahům mnohem častěji, než v malých městech či na dálnicích.  Namátkou třeba na severozápad Prahy, tedy ulice Kbelská, Čimická, Horňátecká, Vysočanská a další, v Ústí nad Labem například ulice Přístavní, Žižkova, Sociální péče, v Teplicích silnice I/8 protínající město od jihu k severu,  v Plzni pak třeba Plaská, Rokycanská, Slovanská a pod., mimo měst zmiňme třeba silnici I/13 z Teplic přes Bílinu a Most do Chomutova a mnohé další. Většina těchto komunikací se ve špičkách potýká s velmi silnou dopravou a mnohdy i dopravními zácpami. Bohužel zákon se „vymezuje“ pouze na dva typy komunikací, což je i možná jedním z důvodů, že řidiči, kteří po těchto silnicích často jezdí, pak přijedou na dálnici do kolony a pravidlo „uličky“ jim vůbec nedojde. Sluší se ovšem připomenout, že v částech některých těchto komunikací ve městech parkují po pravé straně vozidla, navíc šíře pruhů zde též bývá někdy tak malá, že „ulička“ by se tvořila jen s obtížemi a pod.

Jenže frekvence jízd "houkajících" vozidel záchranářů je velká a i když na ně zákon č. 361/2000 Sb. v paragrafu § 41 odst. 8 nepamatuje, je třeba s nimi už z hlediska ohleduplnosti počítat. Platí zde ale ustanovení odstavce 7 stejného zákona a paragrafu - "Řidiči ostatních vozidel musí vozidlům s právem přednostní jízdy a vozidlům jimi doprovázeným umožnit bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže je to nutné, i zastavit vozidla na takovém místě, aby jim nepřekážela. Do skupiny tvořené vozidly s právem přednostní jízdy a vozidly jimi doprovázenými se řidiči ostatních vozidel nesmějí zařazovat." Což v praxi znamená, že ač řidiči slyší už z dálky sirénu, věnují jí pozornost až ve chvíli, kdy zahlédnou i odlesky modrých majáků. Z hlediska záchrany lidských životů či majetku je to ale pozdě. Vozidla jsou zde většinou nalepená těsně na sebe a pokud se doprava zcela zastaví a mezi vozy stojícími obvykle spíše u středové čáry (vždyť rozhled musí být), bývají rozestupy maximálně jeden metr, tak se pak horko těžko uhýbá na stranu spěchající sanitce či záchranářům. Zde utíkají cenné vteřiny!  A přitom stačí opravdu málo – popojíždím-li v koloně (popojížděním zde uvažujme rychlost 5 – 20 km v hod.) nebo v ní stojím, činím to tak, abych byl co nejblíže k okraji vozovky (v levém pruhu co nejblíže k levému okraji, v pravém co nejblíže pravému okraji) a zároveň si nechat za vozidlem před sebou odstup alespoň 1,5 metru k manévrování (např. při vjetí na chodník přes obrubník). Nezapomeňte při uhýbajícím manévru zapnout varovná světla aby záchranáři věděli, že uhýbáte a víte o nich. Vždy uhýbejte na stejnou stranu jako vozidlo za Vámi. Pokud stojíte jako první na křižovatce a máte červenou a je-li to potřeba k uvolnění místa pro projetí záchranářů, můžete opatrně (po patřičném rozhlédnutí a zapnutí varovných světel) pomalu vjet do křižovatky tak, aby okolo Vás mohli záchranáři projet. Nebojte se, i kdyby Vás při tom zaznamenala dopravní kamera, pracovníci jenž budou tento "počin" následně vyhodnocovat, uvidí na záznamu i "záchranáře", kterým jste uhýbali. Následně pak ve zpětném zrcátku sledujte, kdy bude mít Váš směr "zelenou".

Často si říkám, co většinu řidičů nutí stát s vozidlem v těchto kolonách spíše ke středové čáře než u okraje vozovky. Může to být obava z toho, že na okraji spíše na "něco" najedu a poškodím si "kolo", či například mříže kanálů, které bývají velice často přímo u obrubníků nebo je příčinou buď to, že si neuvědomuji "skutečnosti" zde výše popsané nebo chci jen vidět co nejdál do kolony abych věděl jak dlouho tu ještě budu tvrdnout? Ať už je důvodem cokoliv, faktem zůstává, že následné úhybné manévry bývají pro vozy záchranářů velkým zdržením.

Možná by bylo řešením doplnit do příslušného odstavce zákona o "záchranné uličce", k dálnicím a silnicím pro motorová vozidla ještě i dvou a víceproudé komunikace. Ovšem vzhledem ke skutečnostem, že v nich často i parkují automobily, zastavují autobusy, nacházejí se zde přechody pro chodce a pod., zdá se jediným řešením pouze soustavná osvěta a výchova řidičů v ohleduplnosti a v otázkách spojených s uvolněním místa pro průjezd vozidel s právem přednosti v jízdě.

Jak se chovat v kolonách na silnicích I. tříd

Dalším typem komunikací, na které se zákon o „uličce“ nevztahuje jsou silnice I. třídy. Platí zde ale stejně jako všude § 41 odst. 7, tedy "umožnění bezpečného a plynulého provozu vozidlům s právem s předností v jízdě".  Když na nich zastavujeme v koloně vozidel, měli bychom se vždy automaticky řadit co nejvíce k pravému okraji vozovky. V podstatě je jedno, proč se kolona utvořila, tedy jestli je před námi nehoda, porouchané vozidlo nebo oprava vozovky, důležité je pouze to, že kolem nás mohou projet vozidla hasičů, záchranky a my bychom tudíž měli na tuto skutečnost myslet a brát ohled. V protisměru totiž můžou jet jiná vozidla, včetně velkých autobusů a náklaďáků. Kdybychom stáli na středové čáře, neměli bychom kam rychle uhnout. Praxe je u nás ale ve většině případů taková, že padesát procent řidičů zastaví alespoň šedesát centimetrů od krajnice a třicet procent řidičů co nejblíže ke středové čáře a navíc nalepeni na vozidlo před sebou, čímž si ještě o to víc komplikují případný úhybný manévr. Je důležité si znovu zopakovat proč – místem totiž můžou vždy spěchat záchranáři k záchraně lidských životů, v obci pár kilometrů před námi může hořet rodinný dům, policisté mohou jet zpacifikovat osobu ohrožující jiné osoby, může tudy spěchat vozidlo vezoucí orgány určené k transplantaci, možností je spousta a my si tuto skutečnost musíme uvědomit.

K čemu nám je, že zastavíme vozidlo nejblíže u středové čáry? To tolik spěcháme a zastavíme uprostřed proto abychom měli dobrý výhled? Ti co stojí u krajnice třeba také spěchají a přesto jim nečiní problém chovat se zodpovědně a předvídat, že místem mohou projíždět vozidla s právem přednosti v jízdě. Proč tedy někteří řidiči ne? Zákon sice opět říká jen „jezdí se vpravo“ a „umožněte průjezd záchranářům“, proto je to jen na každém z nás, jak se s tím popasujeme. Velkou roli v našem chování na silnicích hraje spěch, stres, nesoustředěnost, nedostatečná pozornost a další faktory, díky kterým se stává, že si mnohé skutečnosti v daném okamžiku vůbec neuvědomíme. Občas se lze v tisku dočíst příměru, že automobil je něco jako zbraň. Lze samozřejmě souhlasit s tím, že zbraň v 99% případů sama od sebe nestřílí, někdo musí mačkat spoušť a též proto mít dostatečná oprávnění. A to samé platí pro automobily, které jsou mimo autonomní vozidla vždy řízeny člověkem. Určitým základem kromě autoškoly by mohly být například povinné besedy s odborníky, povinné shlédnutí komentovaných videoprojekcí o úskalích silničního provozu a řízení automobilů, a pod. Měla by se určitě zintenzivnit dopravní výchova na prvních stupních základních škol - jak bezpečně přecházet silnice, význam a smysl některých dopravních značek, jak přivolat pomoc k dopravní nehodě, jak se chovat když kolem projíždějí vozidla záchranářů a podobně. Nelze nezmínit ani stále sílící hlasy za zavedení povinných psychotestů pro uchazeče o řidičský průkaz skupiny B, které by se minimálně u některých jedinců  neminuly účinkem.

Článek jsme napsali jako reakci na aktuální dění na našich dálnicích a ostatních silnicích hlavně pro fanoušky naší facebookové stránky Dálnice D8. Pokud Vám pomohl se alespoň trošku zorientovat v otázce "jak" tvořit záchrannou uličku a hlavně "proč" je důležité jí tvořit, splnila naše snaha svůj účel. Zároveň Vám možná některým i pootevřela oči a ukázala cestu, jak být ohleduplný i na ostatních silnicích mimo dálniční síť. Ujistili jsme Vás, že vytvořit "uličku" není nic složitého a hlavně, nebolí to. Stačí se držet několika základních pravidel. Škoda jen, že to výtazeněji nebolí všechny ty, kteří "uličku" zneužívají, blokují, jezdí po krajnici či se otáčí nebo couvají na dálnici. Bohužel postihy v naší zemi jsou pro (nejen) některé řidiče směšné a lhostejnost stále ještě převažuje nad ochotou pomoci. Tak to pojďte spolu s námi změnit !
 

Facebook Dálnice D8

Alb Albrecht
2015 - 2018
alb@de8.cz

Podívejte se ještě na amatérské záběry z dálnice D8 a příjezdu do Prahy ...
Je zcela evidentní, že čeští řidiči uličku vůbec neumí.

Dálnice D8 - 24.9.2018
kolona se zde tvořila po více jak 6 hodin, uličku řidiči netvořili, i když náznaky zde byly...
https://www.facebook.com/DalniceD8/videos/719667218408158/

Praha, Liberecká ulice - 2018
bohužel jízdy po krajnici, bez majáků, se dopouští hodně řidičů, mezi nimi i profesionálové
https://www.facebook.com/DalniceD8/videos/1944513962309410/

https://www.facebook.com/DalniceD8/videos/2176461252631207/
https://www.facebook.com/DalniceD8/videos/335931710542898/
https://www.facebook.com/DalniceD8/videos/949217561903810/
https://www.facebook.com/DalniceD8/videos/900187090179781/

Pokud Máte i Vy nějaká zajímavá videa s tématikou záchranných uliček, pošlete nám je na nově vytvořený profil na facebooku, rádi je uveřejníme.

 

<<< HLAVNÍ STRANA                                                             DOPRAVNÍ OSVĚTA >>>