Uvedené termíny zdravotních prohlídek se ale liší pro držitele řidičského právnění C, C1, D, D1 i těch z těchto skupin, které tato vozidla řídí jen rekreačně. Ti musí ve věku do 50 let absolovovat prohlídku jednou za dva roky a po padesátce pak každý rok. Nemusí však u sebe žádné potvrzení vozit. Dokument o lékařské prohlídce a psycho-testech však musí být uložen u jejich zaměstnavatele, v případě soukromníka pak doma (v sídle firmy).

V dnešní době jsou senioři nuceni stále častěji usedat za volant. Ať už ti, kteří žijí mimo města, protože na mnoha místech se rušily ordinace lékařů, obchody s potravinami, pošty, senioři tedy musí dojíždět do měst, musí nakupovat léky a pod., tak ti, kteří ve městech žijí - ti usedají za volanty svých automobilů většinou proto, že se potřebují i s věcmi dopravit na své chaty, chalupy, navštívit své děti a vnoučata a jednou týdně třeba zajet na velký nákup do supermarketu. A někteří z nich bohužel mívají problémy - ať už je to častá nepozornost, přehlédnutí dopravního značení, nedání přednosti v jízdě, neodhadnutí prostoru kolem vozidla a pod., tak se velice často přidávají i zdravotní problémy - otáčení hlavou při pohledu do zrcátek, křeče do nohou, rukou, problémy s viděním a sluchem, které jim připadají normální ... to vše čas od času vyústí v dopravní kolizi. A ne vždy bez újmy na zdraví nebo životu. Důchodci prostě jezdit potřebují a pro ty, kteří žijí na vesnicích je auto většinou jediné spojení s civilizací. Probléme je i to, že ostatní řidiči neberou na tuto skupinu řidičů často vůbec ohledy a mnohdy je nutí svojí agresivní jízdou zrychlit, což často vede i velkým neštěstím.

Doktoři se ale mezi sebou názorově rozcházejí v tom, zda by se měly povinné lékařské prohlídky u řidičů - seniorů zmírnit, protože ve srovnání s okolními státy jsou totiž poměrně mírné nebo naopak zpřísnit, což podporují i dopravní experti. Naproti tomu ministerstvo dopravy zastává názor, že prohlídky jsou dostačující a bavit se o tom bude až když se ukáže, že tento systém nefunguje. Neopomenout nejde ani fakt, že zpřísnění by z psy-chologického hlediska mohlo na řidiče-seniory působit jako vzkaz, že už patří do starého železa. Je zde ale potřeba vzít v úvahu i dost důležitý fakt, že většina řidičů - seniorů, skládala řidičské zkoušky už hodně dávno, někteří dokonce ještě v době poválečné dělnické republiky a mnohdy jejich znalost dopravních předpisů neodpovídá současnosti a odpovědné instituce toto vůbec neřeší. Možná by pomohla nějaká forma vzdělávání řidičů v důchodovém věku a třeba i nějaký druh označení vozidel řízenými osobami v důchodovém věku - začátečníci si také často označují svůj vůz samolepkou začátečník, tak by mohla vzniknout i nějaká alternativa pro řidiče v důchodovém věku.

Na závěr je potřeba říci, že s řidiči v seniorském věku se budeme setkávat stále a na našich silnicích jich bude každým rokem v této moderní době přibývat. Je jen na nás všech jak se s touto skutečností popasujeme. Vždy však platí jen jedno jediné pravidlo - pokud budeme všichni jezdit podle pravidel a navzájem se k sobě chovat slušně a ohleduplně, bude se nám všem, bez rozdílu věku, jezdit o mnoho lépe.