de8.cz - Bílka

BÍLKA
(Pilkau)
(490 m)
část obce Bořislav
okres Teplice, Ústecký kraj

Malá obec Bílka se nachází v nadmořské výšce kolem 500 m na severním úpatí nejvyšší hory Českého středohoří Milešovky, obklopená nádhernou krajinou vulkanických vrchů - Kostelní vrch (467 m), Bílský vrch (547 m), Stráž (437 m), Žimský vrch (520 m), Bořislavskými vršky a Liščí vrch (586 m).

Bílka na wikipedii

Spolek přátel Českého středohoří v Bílce pod Milešovkou

Historické fotografie Bílky - fotohistorie.cz

První písemná zmínka pochází zřejmě v roku 1403. Vzhledem ke své horské poloze se obec od konce 18. století, kdy zde bylo kolem deseti statků, už nerozšiřovala. V roce 1912 zde stálo 19 domů s 80 obyvateli německé národnosti. Většinu zdejší půdy tvořily louky, pastviny, ovocné sady, lesy a dokonce i chmelnice, od kterých se odvíjela obživa obyvatel. Historie Bílky byla v podstatě vždy spjata s historií nedaleké Bořislavi.

V roce 1836 sem byla vybudována silnice od Bořislavi ze zemské silnice spojující Prahu se Saskem. Po zrušení vrchnostenské správy získala Bílka v roce 1848 nakrátko statut samostatné obce, než se v roce 1869 dostala pod správu obce Bořislav. V první půlce 19. století, kdy se ve velké míře začal rozmáhat turismus a turisté v davech proudili za rozhledy na Milešovku, zde byl zřízen "Gasthof zum Milleschauer", který nabízel kromě občerstvení a jídla i nocleh. Počátky turismu byly hodně zajímavé a tak se lze dočíst i to, že někteří turisté (ti movitější, převážně z řad teplických lázeňských hostů) se nechávali vyvézt z Bořislavi (kam dorazili v kočárech) či z Bílky na vrchol Milešovky na oslech či vynést v nosítkách za pevné taxy určené cechem nosičů, proti který se ovšem nosiči bránili. Po vystěhování německy mluvících obyvatel po druhé světové válce obec začala pustnout. Zcela noví osídlenci nebyli moc zemědělsky nadáni a tak začaly domy kolem návsi chátrat a některé byly i zbořeny a kaple sv. Václava se rozpadla. Ta byla postavena z roku 1639 na památku litoměřického hejtmana Jana Václava Kuplíře ze Sulevic, který zde byl v hádce zabit. Zbourána byla v šedesátých letech 20. století. Postavena v modernějším stylu byla podle návrhu architekta Ivana Noska (strávil zde část dětství na chalupě rodičů) v devadesátých letech minulého století. Vnitřní výzdoba je dílem sochaře Jana Koblasy, zvon se zachoval z původní kapličky. Oba zmínění pánové odešli před rokem 1989 do SRN do emigrace, I.N. zde stále žije, J.K. zemřel v roce 2017. Znovu ji vysvětil litoměřický biskup v roce 2000. To zde žilo v devíti domech 24 obyvatel. Díky oběma zmíněným pánům zde v roce 2002 vznikla tzv. "Cesta přátelství" jako akt vyrovnání se s minulostí a to jak z české, tak z německé strany a smíření současným lidem. Sám sochař přispěl sochou "Volání hory", autory ostatních soch pak jsou napůl čeští a němečtí umělci. Dohromady bylo vytvořeno a do krajiny zasazeno 14 umělých menhirů ze zeleného pískovce k cestám z Bořislavi a Černčic a od úpatí Milešovky. Nebyly však stvořeny zde, ale v lomu Schulte v Severním Porýní-Westfálsku, odkud sem byly přivezeny. Mezi čísli na sochách připomínající židle najdete i souřadnice města Mnichov, jako vyjádření toho, aby už nikdo nejednal o nás bez nás. Tehdejší prezident Václav Havel převzal nad projektem osobní záštitu. Projekt byl mimo jiné i oceněn 3. cenou v celorepublikové soutěži Nadace PROROK a čestným uznáním v soutěži "Stavba Ústeckého kraje 2004" za výraz "Krajina s lidmi".