(Boreslau)
okres Teplice, Ústecký kraj
Na jedné z historických cest spojujících Sasko přes Prahu s Vídní, na začátku vysoko zvedající se terénní vlny v podobě hradby vrchů Českého středohoří v centrální části kolem Milešovky, se rozkládá původně staroslovanská obec Bořislav. Prvně je písemně zmiňována v roce 1169, kdy jí jako majetek Koruny české, věnuje král Vladislav II řádu johanitů. V roce 1185 však Johanité směnili Bořislav a Hrbovice s knížetem Fridrichem na několik opuštěných vsí kolem Žatce, již o rok později se však dostala Bořislav zpět do držení Johanitů. Počátkem 13. století se stala majetkem teplického klášterního panství. Zakladatelkou teplického kláštera benediktinek byla totiž vévodkyně Judita, jenž byla provdána za Vladislava II. Od roku 1352 se Bořislav už uvádí jako farní obec. Teplický klášter benediktinek zanikl za husitských válek a jeho majitelé se začali střídat. V roce 1435 se teplické panství (tedy i Bořislav) dostalo do rukou Jakoubka z Vřesovic. Dalšími majiteli byli následně již jen šlechtické rody - Fictumové, Valdštejnové, Schönbergové a Vchynští. Když poslední majitel Teplického panství, hrabě Vilém Kinský z Vchynic a Tetova, který jako první z rodu Vchynských začal užívat jméno Kinský, padl po boku Albrechta z Valdštejna roku 1634 v Chebu, byl jeho majetek zkonfiskován. Teplické panství pak získal hrabě Jan Aldringen. Ten Aldringen, který spolu se s Janem Matyášem Gallasem a Ottaviem Piccolominim, zasloužil o pád a smrt císařského generalisima, vévody Albrecht z Valdštejna. Za tuto „věrnou službu“ císař Ferdinand II. daroval hraběti Janovi z Aldringenu již dne 4. května 1634 ze zkonfiskovaného majetku Viléma Kinského ze Vchynic panství Teplické a díl panství Benešova s Dolním zámkem, za tento dar měl polní maršálek Aldringen zaplatit 10 000 kop míšeňských a postoupit císaři statky Velké Lipno a Tuchořice. Darování zůstalo v platnosti i přes odpor Alžběty Trčkové, vdovy po hraběti Vilému Kinském. Polní maršálek Jan hrabě z Aldringenu však svůj nový majetek nikdy nespatřil. Zemřel krátce na to ještě téhož roku na středním Dunaji v bitvě proti Švédům. Protože Jan z Aldringenu neměl žádné potomky a žena mu zemřela v březnu 1634 při porodu, tak po jeho smrti přešel veškerý majetek jako právoplatné dědictví na bratry Pavla, Jana Marka a sestry Zuzanu a Annu. Císař jim v roce 1635 obnovil darování, které učinil polnímu maršálkovi Janu hraběti z Aldringenu a tak byl rod Clary-Aldringenů majitelem teplického panství spolu s Bořislaví až do zrušení poddanství.
Do 2. poloviny 17. století byla Bořislav českou obcí, před bitvou na Bílé hoře byla farnost dokonce několik desetiletí spravována luteránskými duchovními. Poté byla fara obsazena opět katolickými duchovními a obec v období rekatolizace poněmčena. Farní kostel z poloviny 14. století byl v roce 1717 přestavěn. V roce 1784 postihl obec velký požár, který zničil 24 domů a 4 stodoly. Velké škody obec utrpěla i v roce 1813 v době napoleonských válek, kdy přes Bořislav procházela ruská i rakouská vojska a část se jich i v okolí ubytovala. Původní srbská stezka, která se v Bořislavi spojovala s teplickou cestou a obě pak společně pokračovaly na Lovosice přes Paškapolské sedlo, byly v tomto úseku v roce 1806 nahrazeny novou zemskou císařskou silnicí spojující Prahu se Saskem. Pěstovalo se zde především žito, z části i chmel, na pastvinách se pásl dobytek a po mezích bylo založeny ovocné sady. V první čtvrtině 19. století zde žilo ve 38 domech již 199 obyvatel, byl opraven kostel a postavena nová škola nákladem Jana Claryho-Aldringena (dnes v budově sídlí obecní úřad). V té době zde byla i hospoda, podkovářství, myslivna a kousek za vsí hnědouhelný důl.
V první půlce 19. století, kdy se ve velké míře
začal rozmáhat turismus a turisté v davech proudili za rozhledy na Milešovku,
již dva hostince nabízely kromě občerstvení a jídla i nocleh. Počátky turismu
byly hodně zajímavé a tak se lze dočíst i to, že někteří turisté (ti movitější,
převážně z řad teplických lázeňských hostů, kteří sem dorazili v kočárech) se
nechávali vyvézt z Bořislavi na vrchol Milešovky na oslech či vynést v
nosítkách. V druhé polovině 19. století zde probíhal klidně, uvádí se 375
obyvatel v 52 domech, četnická stanice, obchod, lékař, cihelna a několik
drobných živností. Mírný stavební rozboj nastal po roce 1897, kdy byla dostavěna
železniční trať z Teplic do Lovosic ze zastávkou na severu obce, kde díky tomu
vznikla nová vilová čtvrť. V roce 1903 zde byl na popud hnutí "Pryč od Říma"
vystavěn evangelický kostel (v 50. letech 20. století proměněn v rekreační
objekt, dnes prázdný), v roce 1927 byla obec elektrifikována a v roce 1934
napojena no vodovodní síť. Vzhledem z většinovému německému obyvatelstvu zde
bylo mnoho, pouze německých spolků. Po vystěhování německy mluvících obyvatel po
druhé světové válce obec začala stagnovat. Od roku 1935 sloužil jako farář v
obci pan Franz Sitte a to až do 5. ledna 1960, kdy byl zatčen komunistickou STB
(údajná špionáž). O tři dny později spáchal údajně ve vyšetřovací vazbě
sebevraždu. Díky svým apolitickým názorům a vstřícnému postoji vůči farníkům
obou národností nebyl odsunut. Bohužel i tak byl trnem v oku novému režimu.
Historické fotografie Bořislavi - fotohistorie.cz
Spolek pro záchranu kostela
svaté Kateřiny v Bořislavi, z.s.
Kostel sv. Kateřiny - hrady.cz
Památkově chráněný kostel sv. Kateřiny
Evangelický kostel v Bořislavi
Památkově chráněná fara v Bořislavi
Kamenný kříž Krucifix a Máří Magdaléna
Výklenková kaplička v ohradní zdi kostela v Bořislavi
Během čtyřicetiletého období komunismu, zde byla v provozu dětská ozdravovna (fungovala zde i za první republiky) zahrnující celkem 7 budov tvořících rozlehlý areál ozdravovny. Od roku 1991 byl areál součástí Nemocnice s poliklinikou v Teplicích. Na síti lze nalézt strohé zprávy některých dětských klientů: "Skutečnej koncentrák byla pak „ozdravovna“ pro podvyživený děti v Bořislavi, kde jsem strávil měsíc kolem roku 1975. Smyslem bylo ztloustnout, čili byla pětkrát denně mlíčná polívka, já sežeru všechno, ale tohle byl opravdovej kentus. Nesměli jsme si hrát, běhat, nic, co by hrozilo výdejem energie. Jen žrát mlíčnou polívku a čekat na další mlíčnou polívku. V podstatě tam ze somatoasteniků vyráběli neurasteniky.” V provozu byla až do roku 1996, kdy byla opuštěna a začala chátrat. Areál byl následně zakoupen soukromým majitelem, většina budov šla k zemi a v části areálu proběhla nová výstavba včetně sportoviště. Jedna z budov stále ještě stojí, je v havarijním stavu. V části areálu lze dodnes najít stopy po parkové úpravě. V šedesátých letech bylo postaveno betonové koupaliště se zázemím, funkční až do konce 80. let minulého století, kdy bylo místo spolu s nádrží na Sabaterově potoce (hned za přilehlým vrchem Stráž) úspěšně revitalizováno a dnes slouží jako zdroj vody k požárním účelům, zachycuje tolik potřebnou vodu v krajině a v neposlední řadě slouží k rekreačním a odpočinkovým aktivitám, k čemuž slouží i vedlejší workoutové hřiště. V roce 2010 byla obnovena cesta od božích muk od obory Žalany na silnici z Bořislavi do Vrahožil v severním katastru obce do Řehlovic a následně KČT přeznačila turistickou trasu z Bořislavi do Stadic právě touto novou trasou (bohužel se tak mimo značené cesty dostávají Vrahožily a Brozánky, kudy do té doby žlutě značená trasa vedla. Tím se sice zkrátila cesta z Bořislavi do Stadic, ovšem turisté holdující pohybu po značených cestách tak přišli o vyhlídku z Vrahožilské skály a návštěvu Vrahožilského lomu.
Římskokatolická farnost Bořislav
Jak vznikala kontejnerová školka v Bořislavi (08-2012)
Hořel dům v Bořislavi. V přízemí byla hospoda (04-2012)
Bořislav - železniční zastávka >>>
Bývalé koupaliště Bořislav >>>
POSLEDNÍ AKTUALIZACE
6.9.2023
Stránky jsou provozovány za laskavého přispění:
