DOLNÍ TÝNEC
(Nieder Tenzel)
& Peklo (Pöckel)
část obce Třebušín
okres Litoměřice, Ústecký kraj

 

Dolní Týnec se nachází  v jílovitém podloží západně od mohutného "Jelečského vrchu (Sedla)  / Geltschbergu", poblíž křižovatky silnic Býčkovice - Lovečkovice - Třebušín v severovýchodní části Třebušínsko-Ploskovické kotliny. Od sousedního, severněji položeného Horního Týnce, jen dělí jen cca 250 metrů široký pás pastvin, ale na rozdíl od horního souseda, je skoro celá obec mimo frekventovaný silniční tah a jednotlivé domy jsou situovány přímo kolem silnice vedoucí obcí. V Týnci se dochovalo mnoho domů z minulého i předminulého století, některé s roubeným patrem i hospodářské budovy, dochovala se dokonce obrovská, dnes již značně poničená budova bývalého Jahnelova hostince. Vpravo na výjezdu z obce směr Kotelice vznikla v osmdesátých letech chatková zahrádkářská osada v místech bývalého výběhu sviní zdejšího vepřína. Koncem října 2022 proběhlo slavnostní odhalení obnoveného pomníku padlým v I. světové válce. V obci spadající pod sousední Třebušín nejsou žádné obchody ani restaurace. Sídlí zde však Záchranná stanice Falco, jejíž posláním je pomáhat zraněným a jinak handicapovaným volně žijícím živočichům. Asi 300 m severovýchodně od obce se nachází místní část Peklo, původně samostatná obec, která se s Dolním Týncem sloučila v roce 1912. Ve stejné vzdálenosti, jen asi o 300 m jižněji se nachází i osada Klokoč / Klokotschhäuser, která však patří k obci Liběšice, stejně jako mohutný Jelečský vrch / Sedlo.

 

Dolní Týnec je původně zemědělsko-ovocnářská obec na západním úpatí vrchu Sedlo. Dnes správně spadá pod sousední 2 km vzdálený Třebušín. Historické záznamy uvádějí, že v sedmnáctém století byl Dorní Týnec (spolu s Holním) díky svým velkým lučním porostům, zásobárnou sena záhořanského dvora a zároveň i místem, kde se v hojném počtu choval dobytek. Obdélný obytný dům s č.p. 15, pocházející zřejmě ze závěru 18. století s roubeným patrem pod sedlovou střechou s bedněnými štíty je názornou ukázkou architektury v Českém středohoří - v patře směrem do dvora má lodžiovou vtaženou pavlač s vyřezávanými sloupky a zábradlím, jednoduchá okna a segmentové dveře s pozdně klasicistní výplní. Je to bohužel jediný památkově chráněný dům v obci.

                                                              

Horní i Dolní Týnec spolu nejprve tvořily zřejmě jeden celek, poprvé písemně zmiňovaný v roce 1222. Mezi první majitele lze zařadit mimo jiné i třeba Vyšehradskou kapitulu, Chotěšovský klášter či Řád německých rytířů z nedalekých Býčkovic. V době husitských válek byly oba Týnce pod správou Zikmunda z Vartenberka, resp. jeho hradu Litýš. Zřejmě v roce 1615 kupuje Radslav Vchynský, majitel panství Zahořany a v té době už i majitel Dolního Týnce, obec Horní Týnec od Felixe Častovce Kaplíře ze Sulevic jako součást dlužných pohledávek. Po jeho smrti v roce 1619 se Dolní Týnec (spolu s Holním Týncem a celým Zahořanským a Tašovským panstvím) jako součást jedné z částí dědictví, dostal do rukou jeho nejmladšímu synovcovi Oldřichovi (syn jeho bratra Jana). Jenže Oldřich byl stejně jako jeho bratři "aktivní" v čase stavovského povstání proti habsburkům. Zemřel už ale během povstání v roce 1620 a jeho majetek byl zkonfiskován. Jenže i tehdy fungovaly známosti a věrnost a tak "Vilém Vchynský", kterému byl též zkonfiskován majetek, dostal díky spřízněnosti s rodem Trčků i dobrého vztahu s Albrechtem z Valdštelna nakonec milost a nakonec navrácena i většina zkonfiskovaného majetku jeho dvou bratrům. Roku 1628 mu byla císařskou rezolucí navráceno i panství Zahořany a Tašov po bratru Oldřichovi. Jenže "známost" s Albrechtem z Valdštějna byla nakonec Vilémovi osudná. Byl totiž společně s Valdštejnem zavražděn v Chebu a tak byl jeho majetek včetně Zahořanského panství (dále jen ZP) opět zkonfiskován. ZP a s ním oba Týnce zakoupil císařský plukovník Václav Zahrádecký, svobodný pán ze Zahrádek. Jenže zřejmě neměl dostatek finančních prostředků a tak ZP prodal v roce 1636 hraběti Jindřichu Šlikovi, toho času jednoho z nejbohatších mužů království, který rok na to odkoupil i panství Ploskovice. Jenže opět ne na dlouho. ZP ještě patřilo po jeho smrti jeho synovi Františku Arnoštovi, který je však v roce 1652 prodal "Johanu de La Croon". Jeho smrt v roce 1665 rozpoutala střídaní majitelů ZP. Během 40 let se totiž v držení vystřídalo několik dědiců z rodu Croonů. V roce 1708 získává Zahořany (spolu s oběma Týnci, Třebouticemi, Řepčicemi, Lovečkovicemi atd.) polní maršál Jiří Benedikt, svobodný pán Ogilvy. Po jeho smrti prodala jeho žena veškeré majetky (18 vesnic) císařské dvorské komoře. Jenže už v roce 1808 kupuje panství velkovévoda Ferdinand, který v té době již vlastnil sousední Ploskovické panství. Následně byla obě panství administrativně spojena v jedno. V roce 1841 se pak předposledním majitelem Zahořanského panství stal toskánský velkovévoda "Leopold II". O pět let později se pak posledním majitelem stává hrabě Karel Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého, který nově nabité panství spojil se svým panstvím ve Velkém Březně. Obce Horní a Dolní Týnec včetně Pekla, tak až do konce vrchnostenské správy v roce 1848 patřily od roku 1615 neustále do majetku panství Zahořany. Od roku 1869 až do roku 1960 byl Dorní Týnec samostatnou obcí, od roku 1961 spadá správně pod sousední Třebušín.

 

           ´                             

Stránky jsou provozovány za laskavého přispění: