(Triebsch)
okres Litoměřice,
Ústecký kraj
Jedna z nejmalebnějších obcí Českého středohoří rozkládající se na jihozápadním až jihovýchodním úpatí hory Kalich, zhruba 8 km vzdušnou čarou severovýchodně od Litoměřic v západní části CHKO České středohoří, tzv. Verneřickém středohoří. Místními částmi Třebušína jsou osady / obce Kotelice, Dolní Týnec, Horní Týnec, Řepčice, Všeradiště, Zababeč, Nový Mlýnec, Zadní Nezly, Peklo, Na Potoce a Domky pod Trojhorou.
Dle první písemné zmínky byl v roce 1169 jako první majitel tvrze či opevněného dvorce na místě dnešní vsi Bleh z Třebušína (Bleg de Trebusov testis), který ve 12. století byl litoměřickým kastelánem. Jeho potomek odkázal ves "Hroznatovi z Ovence" (český šlechtic, zakladatel premonstrátského kláštera v Teplé, na konci 19. století prohlášeném Papežem Lexem XIII. za "blahoslaveného"), který je věnoval (spolu s dalšími obcemi na Litoměřicku) roku 1197 tepelskému klášteru. Pro členy řádu kláštera však byla vzdálenost velkou překážkou a tak klášter obec nejdříve pronajali řádu německých rytířů. Později v roce 1233 při trojsměně mezi premonstráty, královnou Konstancií a řádem německých rytířů už byl Třebušín právě v držení řádu německých rytířů (se zástavním právem tepelského opata, který se ho však v roce 1277 vzdal), kteří si v nedalekých Býčkovicích začali budovat vlastní komendu (sídlo řádu). V roce 1421 se obce zmocnil Jan Žižka, který si na příkré znělcové kupě nad vsí, nechal postavil opevněný hrad (prý na základech původního dřevěného hrádku). Historie obce pak byla po staletí i historií husitského hradu.
Po skončení husitských
válek, který pro obec znamenal i zničení farního kostela
sv. Mikuláše ze 14. století, připadl Třebušín v roce
1496 k panství Býčkovice, jehož majitelem byl od roku
1433 Václav z Vartenberka. Od něj přešel v roce 1532 do
majetku jeho příbuzného Kryštofa z Vartenberka. Už však
v roce 1540 obec opět mění majitele, tentokráte se jím
stal Karel Dubanský z Duban, majitel sousedních Býčkovic.
Dědictvím pak přešel na jeho syna Oldřicha (královský
rada, královský podkomoří a hejtman Litoměřického kraje
a Pražského hradu). Bohužel jeho smrtí v roce 1571 pak
rod Dubanských vymřel po meči. Jeho manželka pak panství
rozdělila na dvě části a Třebušín prodala Oldřichovi
Hostakovskému z Arklebic. Hostakovští si zde pak
vybudovali nové panské sídlo (malou dvoukřídlou
renesanční tvrz na místě současného zámku). Jeho
nástupcem byl syn Tristan, který však už roku 1600
zemřel. Třebušín zakoupil Jan Kaplíř ze Sulevic, poté
jej dědí (i s Vrbičany) jeho syn Smil, účastník povstání
stavů proti habsburské nadvládě. Za to byl náležitě
potrestán v roce 1623 konfiskací majetku. A tak se
Třebušín opět prodává a novým majitelem se stává Pavel
Václav z Bochova. Následovalo období třicetileté války,
kdy byla obec těžce poškozena Švédskými vojsky. Po smrti
Pavla v Bochova dědí panství (spolu se statky Vrbičany a
Rochov) jeho zeď, František Karel Kressl z Kvaltenberka,
který na sklonku svého života v roce 1710 započal s
přestavbou tvrze na zámek, kdy vzniklo dnešní severní
křídlo, v němž bývala i kaple. V témže roce 1710 byl
dostavěn kostel sv.MiIkuláše s kaplí sv. Jana
Nepomuckého (z roku 1724), jejíž autorství je
připisováno Octaviu Broggiovi. Přestavbu tvrze na zámek
dokončil jeho syn Jan Jaroslav, tehdejší litoměřický
hejtman. Po jeho smrti v roce 1733 se majetku ujímá jeho
sestra Marie Magdalena. Po její smrti dědil roku 1760
panství Třebušín a Vrbičany, jakožto po tetě synovec,
svobodný pán František Karel Kresl z Kvaltenberku, syn
Jana Jaroslava. Ten se stal bezesporu nejvýznamnějším
představitelem rodu. Roku 1760 byl povýšený do panského
stavu jako "baron von Qualten". Stal se prvním ředitelem
právnické fakulty na pražské universitě a od roku 1782
stál v čele dvorské komise, která připravovala
josefínské církevní reformy. Byl rozhodný odpůrce
jezuitů, osvícenec a josefinista. V roce 1782 odkoupil
od Liběšického panství osadu i horu "Kalich" a v letech
1786-9 nechal ve Vrbičanech vybudovat ze staré zpustlé
tvrze pozdně barokní zámek u něhož založil i rozsáhlý
park. V Třebušíně nechal postavit školu a pivovar,
nechal vybudovat morový památník (1726) a zahájil výrobu
cihel jižně pod vsí směrem na Vinné. Po jeho smrti v
roce 1801 vlastnila panství (Třebušín a Vrbičany) jeho
choť Josefína, avšak již o rok později sama umírá a dle
závěti majetek (panství s velkostatek) přenechává svému
prasynovci, císařskému komořímu, baronovi "Františkovi
Karlovi Puteanimu". K
obci připadla i osada Zababeč, Domky pod Trojhorou a
samoty Füsslův mlýn, Třebušínský mlýn a Na Potoce.
Do školy (německé), založené v 17. století docházely i děti z Všeradiště,
Řepčic,
Vinného a Starého Mlýnce.
Za Františka Karla Puteaniho a jeho manželky Antonie (rozené Morzinová), bylo k třebušínskému zámku (kolem roku 1860) přistavěno východní křídlo (jednopatrové a bez zvláštní architektonické hodnoty) a starý zámek, který se stal nově severním křídlem, zrenovovat do barokního stylu za pomoci slavného litoměřického architekta italského původu Octavia Broggia. V roce 1843 baron Puteani prodal statek a zámek ve Vrbičanech a ponechal si jen statek se zámkem v Třebušíně. Po jeho smrti v roce 1873 dědí statek se zámkem baronka Adela Puteani, později provdaná do rodiny "Skálů" za Karla von Skal und Gross-Ellguth. To už ale byl v platnosti patent Císaře Ferdinanda I. z roku 1848, který robotu a všechny ostatní poddanské povinnosti. Během prvních dvaceti let procesu transformace, kdy si bývalí poddaní kupovali či pronajímali pozemky, třeba i s pomocí státu, byl i třebušínský dvůr "po dílech" pronajatý. Zrodila se nová vrstva sedláků a statkářů, kteří se staly skutečnými vlastníky půdy a svobodnými občany „podřízenými“ pouze státu. Rodině Puteani tak v té době patřil už jen velkostatek, zámek, dvůr, cihelna a vrch Kalich. Velkostatek řídil správce Jindřich Schaurek. V Třebušín zůstával stále zemědělskou obcí, pěstovalo se zde hlavně obilí a ovoce, v menší míře chov dobytka a chmelařství. Dokonce zde v roce 1927 byla otevřena česká "jednotřídka" a to za dosti velkého odporu místních obyvatel, mateřská škola pak o rok později. Dům pro školu byl státem zakoupen od notáře Josefa Bóhmera. V roce 1830 už měla obec včetně osady Kalich na 107 domů s 577 obyvateli v drtivé převaze německé národnosti (čechů zde až do roku 1945 žilo jen 6,5 %). Od roku 1869 se stal Třebušín samostatnou obcí v okrese Litoměřice.
Před světovou válkou prodala rodina Skálů celé panství Janu Haneschkovi (uvádí se že za 900 tisíc Korun). Dlouho se však majetek v jeho rukou neohřál a hned po konci světové války se větší část panství dostává za 600 tisíc korun do majetku (zámek a statek) do rukou saskému lesmistru Otovi J. J. Männelovi. Ten získal po vzniku ČSR k tomuto statku i sousední Řepčice, ze kterých pak udělal své správní sídlo, zatímco zámek v Třebušíně sloužil jen obytným účelům pro svou rodinu. Část panství byla rozparcelována a rozprodána, rodina si nechala pouze třebušínský zámek a horu Kalich. Na konci války narychlo utíká ovdovělá majitelka zámku Helena Ingenbrand Männel de Garrigues do Německa i se sedmiletou dceroiu Helgou Corinnou Meradli. Po 6.červnu 1945 byly všemu německému obyvatelstvu, kromě těch s osvědčením o státní spolehlivosti, odebrány rozhlasové přijímače, vysílače i veškeré jiné rozhlasové součástky, dále pak dalekohledy a fotoaparáty a to za úředního dozoru. Dne 23.srpna 1945 je pak zastaveno vysílání v německém jazyce v místním rozhlase a 19. července proběhl první nucený transport němců. Nuceně bylo z Třebušína odsunuto (převážně do sovětské zóny) kolem 250 obyvatel, zbytek němců buď utekl sám na konci války nebo se do transportů připojil dobrovolně. Obec Třebušín tak zažila po roce 1945 v podstatě kompletní výměnu obyvatelstva. Její velikost, vybavenost a poloha byly velkou výhodou při novém osidlování bývalých sudet. Malé vesničky v nedalekém okolí na tom byli v tomto směru i pro svou obtížnější přístupnost a odlehlost, mnohem hůře. Po roce 1945 byly rodinné statky znárodněny podle Benešových dekretů a německé obyvatelstvo vyhnáno ze země. V roce 1948 se moci v obci chopila KSČ a zámecké panské sídlo bylo naprosto nevkusně přeměněno na školu. Postupně zanikly živnosti v obci a i ti největší odpůrci nakonec museli do zemědělského družstva ...
Dlužno dodat, že
dcera poslední majitelky třebušíského zámku, Helga
Corinna Meraldiová se v roce 1986 poprvé vrátila domů do
Třebušína jako turistka. Zámek a zahradu však nalezla ve
velmi špatném stavu. Po revoluci se v roce 1991 natrvalo
vrátila do rodné vsi. Nejprve si zámek pronajala, o rok
později pak zakoupila. Zámek i zahrada prošla
rekonstrukcí, vznikl zámecký hotel "Hubertus", pořádali
se zde různé akce, zábavy a pod. Po její smrti v roce v
2005 přechází zámek na její dceru Cladii de Almeida,
která jej vlastní do dnes. Znatelně však ochably zámecké
akce, zámek je nepřístupný, ale po dohodě zde stále
funguje ubytování, pořádají se zde různé zábavní akce,
svatby, deskohrátky či příležitostné zámecké zvěřinové
hody.
Centrem obce je úpravná obdélná svažitá náves se
zámkem, výstavní budovou obecního úřadu a malou vodní
nádrží. Nad ní směrem ke Kalichu vystupuje kostelní
terasa s dominantním barokním kostelem sv. Mikuláše z
roku 1710, kolem něhož je starý hřbitov. Ke kostelu je
připojena kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1724. V
obci je dosud dochováno několik objektů s roubenými či
hrázděnými částmi, stejně jako jednostranné řádky
přízemních a patrových domků v bývalé osadě Kalich,
podél silničky na Žababeč a Hlupice.
Třebušíně funguje základní škola (Waldorfskou), školka, obchod, hospoda, autobusové spojením s městem Litoměřice (a rychlíkovou žel. stanicí Bohušovice nad Ohří). V obci a nejbližším okolí se nachází několik koňských farem, rybník s chatovou osadou. Třebušín nabízí svým návštěvníkům krom návštěvy majestátního vrchu "Kalich" i mnoho turistických cílů v bezprostředním okolí - zříceniny hradů Panna a Litýš na stejnojmenných vrších, horským štítem Trojhory, nedalekým čtvrtým největším vrcholem Českého středohoří - Sedlem (726 m), vrchy Soudný kámen, Plešivá, Mlýnský vrch, Prowasken i několika turisticky značenými cestami včetně cyklostezky z Litoměřic do Velkého Března. Zatím jedním z posledních počinů obce je nákladné přebudování zakoupené stodoly bývalých chovatelů na "Komunitní centrum Stodola Třebušín", které však dodnes obchází strašák v podobě soudních sporů s jednou dodavatelskou firmou. V obci zároveň vzniká i "Dětská skupina Třebušín" - budování zázemí dětské skupiny (pod komunitním centrem Stodola, s cílem navýšit kapacitu péče o malé děti v oblasti Třebušínska okolí a umožnění tak lepší zapojení rodičů s dětmi předškolního věku na trhu práce.
Historické fotografie – fotohistorie.cz
Z Třebušína na Kalich, Pannu, Dlouhý vrch a Křížovou horu
Třebušín a Kalich – turistika.cz
Jak se zdolává Trojhora - cestovani.idnes.cz
Tip na výlet - Kalich a Trojhora
Kostel sv. Mikuláše – hrady.cz
Kostel sv. Mikuláše - wikipedia
RYBNÍK MACHČÁK
Rybník Machčák nad bývalým mlýnem je vlastně velká akumulační nádrž vybudovaná pro provoz mlýna, která podle dochovaných písemných zpráv bývala často zabahněná. Západně nad mlýnem se v minulosti rozkládala soustava vodních nádrží, či spíše bahnitých tůní a rybníčků a většího rybníka, který je na starých mapách označován jako "Mühlteich / Mlýnský rybník" a podle pamětníků byl bohatý na úrodu ryb. Pod hrází, kterou tvoří cesta z Třebušína do Starého Mlýnce, stával v minulosti jeden ze dvou mlýnů, patřících k Třebušínu. Na starých mapách jsou rybníky i mlýn patrné již v letech 1764. Poslední majitel mlýna, pan František Machek, který v poválečných letech mlýn provozoval, ukončil svou činnost v roce 1951 (výměnou za vybudování elektrické přípojky). Podle posledního majitele mlýna nese rybník i své současné jméno "Machčák". Objekt mlýna (celkem 3 budovy) stály ještě v roce 1957. Po smrti majitele na začátku šedesátých let, však začaly budovy rychle chátrat, částečně byly rozebrány na stavební materiál, až z nich v roce 1965 zbyly už jen ruiny a v roce 1968 zanikly úplně, zachovala se jen malá část kamenné lednice, vedle které byl v roce 2017 vystavěn rodinný dům. Po ukončení činnosti mlýna provedl ve vlastní režii tehdejší MNV Třebušín úpravu rybníka - vyčištění rybníka, zpevnění hráze a osazení vypouštěcího zařízení. Již o deset lez později v roce 1961, kdy byl v majetku zdejšího JZD, došlo k dalším úpravám (za účelem zajištění vody pro zemědělství) zahrnujícím kompletního odbahnění, výstavbě hradítek k regulaci přítoku i odtoku (včetně malého rybníčku na severní straně) a celý rybník tak dostal v podstatě současný tvar. V druhé polovině šedesátých let začala na jeho západní straně vznikat rekreační zástavba v podobě převážně víkendových chat, západní břeh byl upraven pro koupání, severní dostal z části betonový vstup ... V roce 2011 byl rybník převeden do správy LČR jako vodní dílo "VN Třebušín", které zde provedlo další významné úpravy - byly vykáceny vzrostlé stromy ohrožující stabilitu hráze a částečně i břehů, rybník byl opět kompletně odbahněn, byl upraveny přítoky a výtoky, retenční části na severní straně byly osázeny vhodnou vegetací. Lokalita Machčáku se stala domovištěm obojživelníků i ptactva. Každé jaro se zde činí opatření k bezpečnému přesunu žabí populace k rybníku (zábrany kolem asfaltové komunikace a jejich sběr a bezpečný přesun do rybníka), v letech 2017-18 bylo na severní straně vodní plochy vybudováno "centrum lesní pedagogiky" zahrnující pozorovatelnu ptactva (dřevěný domek s proskleným výhledem a volně přístupným ochozem na dubových pilotech přímo na kraji rybníku), dřevěný altán sloužící i jako sklad mobiliáře, dřevěné lávky, wc a informační tabule. Bohužel cedule na informačních tabulích podlehly času a vandalům a jelikož LČR s jejich obnovou stále váhá, turisté, kteří zde procházejí po červeně značené turistické cestě, nemají možnost se o historii lokality něco dozvědět ....
Litoměřičtí
rybáři v sobotu vylovili Machčák. Ryby vypustili
do Labe (10-2019) 
Ornitologická pozorovatelna Machčák u Třebušína
POSLEDNÍ
AKTUALIZACE
23.11.2025
Stránky jsou provozovány za laskavého přispění:
