Buková Hora - 683 m / Dálnice D8 & okolí

BUKOVÁ HORA
(Buchberg, Zinkenstein)
683 m
s vysílačem

Humboldtova vyhlídka & Ledová jeskyně

Vysoko v kopcích na pravém břehu řeky Labe, skoro v půlce cesty mezi Ústím a Děčínem, cca 5 km východně od města Verneřic, se rozkládá zalesněný čedičový masív Buková hora, devátá nejvyšší hora Českého středohoří a zároveň dominantní hora hřebene tzv. "Črtnáctihoří", pod jehož tefritovým vrcholem zakončeným hřebenovitými skalkami, stojí na jeho východní straně z daleka viditelný stejnojmenný televizní vysílač. Na východním svahu pramení jedna část Bobřího potoka, který je známý především díky Bobří soutěsce s vodopádem východně od Verneřic. Na jeho jihozápadním svahu lze nalézt zbytky zaniklých obcí Homole (Althummel) a Vitín (Wittine), jižně pak Velké Stínky (Großzinken).

Klikněte pro zvětšení obrázku

V roce 1778 navštívil Bukovou horu císař Josef II za účelem sledování a pozorování pruské armády a v roce 1837 sem zavítal světový cestovatel, přírodovědec a geograf Alexander von Humbold, který označil výhled z Bukové hory za nejkrásnější na světě. Na jeho počest zde byla umístěna pamětní deska, kterou však dnes už nenajdete, zmizela někdy kolem roku 1965. V roce 1879 zde nechal Josef von Schroll postavit šestiboký vyhlídkový altán s lavicemi, který dosloužil v roce 1914 a byl nahrazen replikou, která zanikla až v roce 1945. Stála tu ale i malá dřevěná rozhledna z přelomu 18. a 19. století, kterou nechal zbudovat Horský spolek pro České Švýcarsko. Po 1. sv. válce byla vedle vyhlídkové věže postavena i věž trigonometrická. V roce 1905 byla postavena srubová turistická chata, která byla v roce přesunuta na vedlejší pozemek a v roce 1929 rozšířena o kamennou budovu, dnešní "Děčínskou boudu". Ta po druhé světové válce přešla do správy Klubu českých turistů a v roce 1950 částečně vyhořela. Chvilku pak ještě sloužila veřejnosti, ale při stavbě televizního vysílače zde byla umístěna retranslační stanice. Později jí převzaly do své správy České radiokomunikace a k chatě přidaly i lyžařský vlek. Od roku 2003 je chata v soukromém vlastnictví. V chatě bývalo ještě nedávno krom ubytování o víkendech i kiosek s občerstvením. Dnes je soukromým majetkem určeným k trvalému bydlení.

Zprvu provizorní příhradový jeřáb televizního vysílače (vysílalo se od června roku 1960) nahradil dostavěný vysílač z ocelové konstrukce o výšce 182 metrů v roce 1962 s obslužnou budovou. O čtyři roky později jej však poškodil požár a musel být odstřelen. Na jeho místě byl postavena nová betonová věž o výšce 223 metrů, která zde stojí dodnes.
Jen malý kousek od nepřístupného vysílače je Humboldtova vyhlídka s nádhernými výhledy do kaňonu Labe, Krušné hory, Ústí nad Labem, Děčínské stěny, České a Verneřické středohoří. Pár metrů pod vyhlídkou pojmenovanou po již zmíněném přírodovědci je ledová jeskyně - hluboké trhliny v čediči, ve kterých se tvoří leda a sníh až do léta. Necelých 400 metrů SSV začínají tzv. Ptačí stěny - skoro 41 čedičových skalních masívů a věží až 12 metrové výšky v zalesněném svahu (skalní město), oblíbené i horolezci začátečníky, díky vybudovaným horolezeckým cestám. Jihozápadně pod Bukovou horou pramení bezejmenný potok a po jeho cca 600 metrech vytváří přes čedičovou skálu malý vodopád s nízkým průtokem vody. JJV pod Bukovou horou ústí na povrch stará odvodňovací štola hnědouhelného dolu Svatý Gothard.

V roce 2018 probleskovaly tiskem zprávy o možném zpřístupnění vysílače coby rozhledny pro turisty, ale zatím z plánů sešlo.Na Bukovou horu se lze dostat několika způsoby, mezi ten nejmíň ekologický patří jízda automobilem - z Příbrami (kam se lze dostat i autobusem 1x denně z Děčína) úzkou asfaltkou až na parkoviště přímo pod Bukovou horou a dále po červené značce k vrcholu. Po červené turistické značce sem dojdete ze Zubrnic (5 km) či od železnice v Těchlovicích (5,5 km) či po modré značce od zastávky vlaku v Malém Březně (5,5 km).

Klikněte pro zvětšení obrázku