(Quarksteine)
671 m
vrch
Trpasličí kameny – pověstmi opředené skalky nedaleko nejvýše položené obydlené osady v Českém středohoří - Němčí (620 m). Jedná se o nevýrazný zalesněný vrch se skalnatým vrcholem. Bez výhledů. V lese se nachází několik už hůře poznatelných kamenných řad a velké množství různě velikých hromádek kamenů / mohyl, které jsou spojovány s pověstmi o trpaslících. Ve dvacátých letech 20. století, kdy velkou část Československa postihla tzv. "mnišková pohroma", byly Trpasličí kameny "odlesněny". Zalesněny byly opět na začátku 50. let minulého století. Západní část masívu Trpasličích kamenů se nazývá "Bixův háj". Zde je celý masíc zakončen majestátními Výřími skalami s množstvím skalních masívů oblíbenými mezi horolezci. V malém údolí mezi masívy "Širokého vrchu" a "Trpasličích kamenů" pramení "Průčelský potok", který pak padá z horní hrany Výřích skal dolů do "Průčelské rokle" a tvoří zde nejvyšší vodopád Českého středohoří - "Výří vodopád". Německý název vrchu nemá s trpslíky zhola nic společného, německé Quarklöcher totiž doslova znamená "tvarožné jámy".
Dobří skřítci z Němčí
V Němčí žil chudý chalupník, který měl ženu a pět malých dětí. Žilo se jim dost
bídně, ale byli se svým osudem spokojeni a nereptali, nestěžovali si. Často se
od chalupy rozezněl smích, často bylo slyšet veselou písničku. Každý večer po
tvrdé práci všichni usedli kolem kulatého dubového stolu, pozorovali, jak dlouhý
plamen plamen pomalu ukrajuje svíčku a poslouchali maminčino vypravování pohádek
nebo otcovi příhody, které zažil, když jel na trh do nedalekého Ústí. Jednoho
dne musela nejmladší dcera Madlenka jít pro listí na podestýlku pod kravičku.
Vydala se na místo zvané Trpasličí kameny. Zčista jasna se před ní
objevili tři malinkatí skřítci, tři pidimužíci s roztomilými čepičkami,
jiskřivýma očima a sněhobílými vousy, které jim sahaly až ke špičkám malých
špičatých botiček. “Madlenko, neboj se nás. Nechceme ti ublížit, chceme ti jen
pomoci nasbírat opadané listí,” řekl ten první. Dívka byla překvapena, ale
nebránila se. Skřítci naplnili nůši až po okraj a podali ji Madlence. “Když
budeš opatrná,” řekl ten druhý skřítek, “a neztratíš ani jeden lísteček, budeš
po celý život šťastná, “ dodal ten třetí. Madlenka poděkovala a vydala se
příkrou cestičkou domů. Doma všechno vypravovala rodičům. Ti se náramně divili a
byli šťastní, že se jim dítě vrátilo domů. Listí pak rozsypali ve chlévě, aby
kravičce bylo teplo a útulno. Ráno nemohla Madlenka uvěřit svým očím. Dobytče už
nemělo pod nohama suché listí, ale zlaté penízky. Dívce vyhrkly štěstím slzy.
Posbírala rychle všechny zlaťáky. Byla jich právě plná nůše. Madlenka běžela
ukázat poklad matce i otci a svým bratřím. Ti se z toho ani vzpamatovat nemohli.
Už nikdy pak nepoznali nouzi a třem skřítkům byli do smrti vděčni.
Převzato z "Ilustrovaných POVĚSTÍ z okolí velkobřezenského"vydaných Základní školou Velké Březno >>>
Skřivánčí vrch / Modřín - 630 m >>>
