Ferdinandova výšina
(Ferdinandshöhe)
225 m
Severnímu okraji výběžku / rozsoše vrchu Ořechovka
(326 m), končícímu v řece Bílině, v místech kde se vlévá do Labe, se lidově říká
"Větruše". Nesprávně bývá používán i název "Soudný vrch", který je
však mnohem jižněji a zhruba o devadesát výškových metrů výše a je stejně jako
Větruše severní rozsochou Ořechovky. Větruše v současnosti opět patří mezi nejvyhledávanější dominanty města nejen
turisty, ale i místními obyvateli. Krom zrekonstruované restaurace s vyhlídkovou
věží i terasou a přistavěným hotelem, totiž svým návštěvníkům nabízí krom
krásných výhledů na město i další atrakce a vyžití, mezi něž patří například
lanová dráha z obchodního centra v centru města, přírodní i zrcadlové bludiště,
dětské i víceúčelové hřiště, občerstvení, tenisové kurty. Na vrcholu Větruše se
nachází i středověké popraviště, Štěpánkův vodojem, pomník Karlu Eichlerovi i
začátek tzv. Juliovy stezky přes Vaňovský (Vrkočský) vodopád k úpatí Národní
přírodní památky Vrkoč, dnes Naučné
stezky "Větruše - Vrkoč" a Naučná stezka "Větruše - Popraviště - Ústecké
podzemí".
Už v devátém století zde stával hrad "Wittrusch". Jeho základy objevil v roce
1839 Johan Thomas, tehdejší nájemce střeleckého domu na Větruši, při hledání
vodního pramene. A byl to právě on, kdo zpřístupnil tuto "výšinu" pomocí
pohodlných cest a zkrášlil novostavbou výletní restaurace, který byla slavnostně
otevřena v roce 1847. Postupem času přibyl i vyhlídkový pavilon a kulečník.
Nebyla to však ještě "ta" honosná stavba, jak jí po rekonstrukci známe dnes.
Jednalo se stavbu restaurace v empírovém stylu, která však časem přestávala
plnit představy svých návštěvníků s ohledem na pokrok a komfort. V roce 1895
bylo toto místo vybráno "Spolkem pro České středohoří - Gebirgsvereienem Aussig"
pro výstavbu honosného objektu pro účely spolku i nejširší veřejnosti, začeš se
výrazně zasadil tehdejší předseda spolku Karel Eichler. Byly odkoupeny pozemky,
stržena původní restaurace a v říjnu 1896 byl položen základní kámen. O rok
později, přesně 17. října 1897 bylo dílo stavitele Alwina Köhlera dokončeno.
Celý areál včetně honosné restaurace, se dvěma sály, hostinskými pokoji,
turistickou ubytovnou, třicet metrů vysokou věží s rozhlednou (vyhlídka ve 22
metrech), parkem s lavičkami, tenisovými kurty, kuželníkem, zvěřincem atd., se
stal velice rychle velmi oblíbeným místem většiny ústečanů, konaly se zde
slavnosti různých spolků, hrálo se zde divadlo, sportovalo a pod. A to vše v
podstatě až do odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce.
Benešovy dekrety předaly už "opět Větruši", respektive objekt restaurace s
rozhlednou, do národní správy a v roce 1950 pak nakrátko pod Československou
obec sokolskou se sídlem v Praze. Od roku 1953 byla pod správou Státního výboru
pro tělesnou výchovu a sport, od roku 1954 pak pod národním podnikem Turista
Praha a od roku 1958 pak objekt převzaly do své správy "Restaurace a jídelny".
Ty se na celé budově podepsaly asi ze všech nejhůře - nedostatečná údržba a
ubytovávání zahraničních dělníků zasadily kdysi honosné restauraci těžkou ránu.
Budova za zhruba 25 let pod správou RaJ tak zchátrala, že i když se uvažovalo o
její rekonstrukci a následné přístavbě hotelu, musela být uzavřena z důvodů
špatného technického stavu.
Porevoluční privatizace objektu nijak nepomohla i když snaha zde byla (zapojení
do sítě luxusních hotelů), takže se majitelé několikrát vystřídali a ten
poslední dokonce skončil v lochu. V té době už ve městě vznikaly iniciativy
usilující o to, aby město zchátralý objekt koupilo a zrenovovalo, avšak
bezúspěšně. A když si pak tři náctiletí chlapci v létě roku 2000 rozdělali ve
věži táborák (plameny zničily střechu věže), bylo vymalováno. Chvíli to
vypadalo, že dorazí střelmistr a udělá za dávnou ústeckou chloubou třasklavou
tečku, když se ústeckému magistrátu podařilo objekt koupit v dražbě od
posledního majitele a v tu chvíli se začíná psát novodobá historie "Větruše",
která byla po nákladné rekonstrukci jak objektu, tak přilehlého okolí, postupně
otevřena (se soukromým nájemcem) v letech 2004 - 2005. V únoru 2006 se na
Větruši otevřelo veřejnosti zrcadlové bludiště s třinácti pokřivenými zrcadly,
která jsou unikátní především svými rozměry.
Bohužel v letech 2007 - 2009 se zde kupí nepříjemnosti - ač sem začala zajíždět
během pár měsíců v roce 2007 autobusová linka MHD, pro malou vytíženost byla
opět zrušena, hledá se nový nájemce restaurace a navíc dochází k několika
sesuvům půdy - zřítila se část opěrné zdi, nad níž objekt stojí. Začalo se
uvažovat o stavbě lanovky i dostavbě hotelu. Naštěstí od září roku 2009 má
restaurace nového nájemce a v roce 2010 byla dokončena lanová dráha. O rok
později se začal stavět hotel a změnil se nájemce restaurace. V roce 2012 byl
hotel slavnostně otevřen .....
Severočeské rozhledny - Větruše
Nová naučná stezka na Větruši vám ukáže krátery po bombách i středověké popraviště (08-2016)
Pod ústeckou Větruší opět hrozí sesuv, svah je nutné co nejdřív zajistit (08-2019)
Sesouvá se Větruše. Ústí nad Labem chystá sanaci svahu (09-2019)
Bunkry v okolí Větruše - virtuální naučná stezka
Zpráva z exkurze - Linie lehkého opevnění v okolí Větruše (11-2007)
Na Lanové dráze na Větruši od 2. května 2022
probíhá pravidelný roční servis (05-2022)
Středověké popraviště Na Větruši >>>
Juliova stezka (naučná stezka Větruše - Vrkoč) >>>
Soudný vrch >>>
Přírodní a zrcadlové bludiště na Větruši >>>
Železniční mosty a tunel pod Větruší >>>
Úsměvnou může být pověst o zkáze hradu Wittrusch.
Jistý ústecký vynálezce prý vyrobil stroj, který dokázal metat kamení na velkou
vzdálenost. Z rozkazu císaře byl umístěn právě na hradě nad městem, což bylo
strategické místo. Hradní pán však z dlouhé chvíle začal využívat stroj ke
krácení své dlouhé chvíle - vrhal na město pod hradem odpadky, mršiny zvířat i
výkaly. Je jisté, že obyvatelé města si to nenechali líbit a spřádali plán
odplaty. Ten nastal v den narození potomka hradního pána. Ten byl služebně v
Praze a tak se několik, za ženy převlečených mužů, vydalo na hrad na křtiny.
Jakmile se dostali do hradu, povraždili všechny, které zde nalezli a hrad
zapálili. Ten pak zpustl a postupně zcela zanikl.
