VĚTRUŠE
Ferdinandova výšina
(Ferdinandshöhe)
225 m

Severnímu okraji výběžku / rozsoše vrchu Ořechovka (326 m), končícímu v řece Bílině, v místech kde se vlévá do Labe, se lidově říká "Větruše". Nesprávně bývá používán i název "Soudný vrch", který je však mnohem jižněji a zhruba o devadesát výškových metrů výše a je stejně jako Větruše severní rozsochou Ořechovky. Větruše v současnosti opět patří mezi nejvyhledávanější dominanty města nejen turisty, ale i místními obyvateli. Krom zrekonstruované restaurace s vyhlídkovou věží i terasou a přistavěným hotelem, totiž svým návštěvníkům nabízí krom krásných výhledů na město i další atrakce a vyžití, mezi něž patří například lanová dráha z obchodního centra v centru města, přírodní i zrcadlové bludiště, dětské i víceúčelové hřiště, občerstvení, tenisové kurty. Na vrcholu Větruše se nachází i středověké popraviště, Štěpánkův vodojem, pomník Karlu Eichlerovi i začátek tzv. Juliovy stezky přes Vaňovský (Vrkočský) vodopád k úpatí Národní přírodní památky Vrkoč, dnes Naučné stezky "Větruše - Vrkoč" a Naučná stezka "Větruše - Popraviště - Ústecké podzemí".

           
           


Už v devátém století zde stával hrad "Wittrusch". Jeho základy objevil v roce 1839 Johan Thomas, tehdejší nájemce střeleckého domu na Větruši, při hledání vodního pramene. A byl to právě on, kdo  zpřístupnil tuto "výšinu" pomocí pohodlných cest a zkrášlil novostavbou výletní restaurace, který byla slavnostně otevřena v roce 1847. Postupem času přibyl i vyhlídkový pavilon a kulečník. Nebyla to však ještě "ta" honosná stavba, jak jí po rekonstrukci známe dnes. Jednalo se stavbu restaurace v empírovém stylu, která však časem přestávala plnit představy svých návštěvníků s ohledem na pokrok a komfort. V roce 1895 bylo toto místo vybráno "Spolkem pro České středohoří - Gebirgsvereienem Aussig" pro výstavbu honosného objektu pro účely spolku i nejširší veřejnosti, začeš se výrazně zasadil tehdejší předseda spolku Karel Eichler. Byly odkoupeny pozemky, stržena původní restaurace a v říjnu 1896 byl položen základní kámen. O rok později, přesně 17. října 1897 bylo dílo stavitele Alwina Köhlera dokončeno.
Celý areál včetně honosné restaurace, se dvěma sály, hostinskými pokoji, turistickou ubytovnou, třicet metrů vysokou věží s rozhlednou (vyhlídka ve 22 metrech), parkem s lavičkami, tenisovými kurty, kuželníkem, zvěřincem atd., se stal velice rychle velmi oblíbeným místem většiny ústečanů, konaly se zde slavnosti různých spolků, hrálo se zde divadlo, sportovalo a pod. A to vše v podstatě až do odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce.
Benešovy dekrety předaly už "opět Větruši", respektive objekt restaurace s rozhlednou, do národní správy a v roce 1950 pak nakrátko pod Československou obec sokolskou se sídlem v Praze. Od roku 1953 byla pod správou Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport, od roku 1954 pak pod národním podnikem Turista Praha a od roku 1958 pak objekt převzaly do své správy "Restaurace a jídelny". Ty se na celé budově podepsaly asi ze všech nejhůře - nedostatečná údržba a ubytovávání zahraničních dělníků zasadily kdysi honosné restauraci těžkou ránu. Budova za zhruba 25 let pod správou RaJ tak zchátrala, že i když se uvažovalo o její rekonstrukci a následné přístavbě hotelu, musela být uzavřena z důvodů špatného technického stavu.
Porevoluční privatizace objektu nijak nepomohla i když snaha zde byla (zapojení do sítě luxusních hotelů), takže se majitelé několikrát vystřídali a ten poslední dokonce skončil v lochu. V té době už ve městě vznikaly iniciativy usilující o to, aby město zchátralý objekt koupilo a zrenovovalo, avšak bezúspěšně. A když si pak tři náctiletí chlapci v létě roku 2000 rozdělali ve věži táborák (plameny zničily střechu věže), bylo vymalováno. Chvíli to vypadalo, že dorazí střelmistr a udělá za dávnou ústeckou chloubou třasklavou tečku, když se ústeckému magistrátu podařilo objekt koupit v dražbě od posledního majitele a v tu chvíli se začíná psát novodobá historie "Větruše", která byla po nákladné rekonstrukci jak objektu, tak přilehlého okolí, postupně otevřena (se soukromým nájemcem) v letech 2004 - 2005. V únoru 2006 se na Větruši otevřelo veřejnosti zrcadlové bludiště s třinácti pokřivenými zrcadly, která jsou unikátní především svými rozměry.
Bohužel v letech 2007 - 2009 se zde kupí nepříjemnosti - ač sem začala zajíždět během pár měsíců v roce 2007 autobusová linka MHD, pro malou vytíženost byla opět zrušena, hledá se nový nájemce restaurace a navíc dochází k několika sesuvům půdy - zřítila se část opěrné zdi, nad níž objekt stojí. Začalo se uvažovat o stavbě lanovky i dostavbě hotelu. Naštěstí od září roku 2009 má restaurace nového nájemce a v roce 2010 byla dokončena lanová dráha. O rok později se začal stavět hotel a změnil se nájemce restaurace. V roce 2012 byl hotel slavnostně otevřen .....

           
           
           
           
           
  

Větruše - České středohoří

Rozhledna na Větruši

Zachráněná hrotnice z Větruše

Severočeské rozhledny - Větruše

Nová naučná stezka na Větruši vám ukáže krátery po bombách i středověké popraviště (08-2016)

Pod ústeckou Větruší opět hrozí sesuv, svah je nutné co nejdřív zajistit (08-2019)

Sesouvá se Větruše. Ústí nad Labem chystá sanaci svahu (09-2019)

Lom pod Větruší

Bunkry v okolí Větruše - virtuální naučná stezka

Zpráva z exkurze - Linie lehkého opevnění v okolí Větruše (11-2007)

Větruše v roce 2000

Na Lanové dráze na Větruši od 2. května 2022 probíhá pravidelný roční servis (05-2022)

           
           
        

Lanová dráha na Větruši >>>

Středověké popraviště Na Větruši >>>

Juliova stezka (naučná stezka Větruše - Vrkoč) >>>

Soudný vrch >>>

Přírodní a zrcadlové bludiště na Větruši >>>

Muzeum civilní obrany >>>

Humboldtova vyhlídka >>>

Železniční mosty a tunel pod Větruší >>>

           
           
           
           
           

Úsměvnou může být pověst o zkáze hradu Wittrusch.
Jistý ústecký vynálezce prý vyrobil stroj, který dokázal metat kamení na velkou vzdálenost. Z rozkazu císaře byl umístěn právě na hradě nad městem, což bylo strategické místo. Hradní pán však z dlouhé chvíle začal využívat stroj ke krácení své dlouhé chvíle - vrhal na město pod hradem odpadky, mršiny zvířat i výkaly. Je jisté, že obyvatelé města si to nenechali líbit a spřádali plán odplaty. Ten nastal v den narození potomka hradního pána. Ten byl služebně v Praze a tak se několik, za ženy převlečených mužů, vydalo na hrad na křtiny. Jakmile se dostali do hradu, povraždili všechny, které zde nalezli a hrad zapálili. Ten pak zpustl a postupně zcela zanikl.

        
           
           
        
           
           
           
           
           
     

POSLEDNÍ AKTUALIZACE
8.3.2020