Buková Hora - 683 m / Dálnice D8 & okolí

BUKOVÁ HORA
(Buchberg, Zinkenstein)
683 m

Vysílač, Humboldtova vyhlídka & Ledová jeskyně

Vysoko v kopcích na pravém břehu řeky Labe, skoro v půlce cesty mezi Ústím a Děčínem, cca 5 km východně od města Verneřic, se rozkládá zalesněný čedičový masív Buková hora, devátá nejvyšší hora Českého středohoří a zároveň dominantní hora hřebene tzv. "Črtnáctihoří", pod jehož tefritovým vrcholem zakončeným hřebenovitými skalkami, stojí na jeho východní straně z daleka viditelný stejnojmenný televizní vysílač. Na východním svahu pramení jedna část Bobřího potoka, který je známý především díky Bobří soutěsce s vodopády východně od Verneřic. Na jeho jihozápadním svahu lze nalézt zbytky zaniklých obcí Homole (Althummel) a Vitín (Wittine), jižně pak Velké Stínky (Großzinken).

Klikněte pro zvětšení obrázku

V roce 1778 navštívil Bukovou horu císař Josef II za účelem sledování a pozorování pruské armády a v roce 1837 sem zavítal světový cestovatel, přírodovědec a geograf Alexander von Humbold, který označil výhled z Bukové hory za nejkrásnější na světě. Na jeho počest zde byla umístěna pamětní deska, kterou však dnes už nenajdete, zmizela někdy kolem roku 1965. V roce 1879 zde nechal Josef von Schroll postavit šestiboký vyhlídkový altán s lavicemi, který dosloužil v roce 1914 a byl nahrazen replikou, která zanikla až v roce 1945. Stála tu ale i malá dřevěná rozhledna z přelomu 18. a 19. století, kterou nechal zbudovat Horský spolek pro České Švýcarsko. Po 1. sv. válce byla vedle vyhlídkové věže postavena i věž trigonometrická. V roce 1905 byla postavena srubová turistická chata (útulna s občerstvením). "Dům na Bukové hoře / Zinkenhaus", jak byla chata pojmenována, vedl Josef Kratochwill, po první světové válce jej v roce 1921 vystřídal příbramský válečný invalida, pan Emil Ehrlich. To už byla ale chata přesunuta na vedlejší pozemek a v roce 1929 rozšířena "Děčínskou sekcí Horského spolku pro České Švýcarsko" o kamennou budovu, "Děčínskou boudu / Tetschner Baude". A její obliba stále rostla i díky pořádání tanečních zábav, konaly se zde spolkové oslavy klubu. Pan Erhlich zemřel těsně před koncem války, zbytek jeho rodiny byl vysídlen do Německa. Po druhé světové válce "bouda" přešla do správy Klubu českých turistů a v roce 1950 částečně vyhořela a hrozila její demolice. Naštěstí při stavbě televizního vysílače do ní byla umístěna retranslační stanice. Později jí převzaly do své správy České radiokomunikace a k chatě přidaly i lyžařský vlek. Těsně po přelomu století koupil od radiokomunikací ve výběrovém řízení pan Karel Andok, který se sem přestěhoval a postupně vtiskl Děčínskou boudě punc původního rázu. Několim let zde nabízel se svojí paní v pátky a o víkendech občerstvení a ubytování ve čtyřech dvoulůžkových pokojích, se společným sociálním zařízením, společenskou místností a možností si uvařit. Bohužel po několika letech byl donucen chatu prodat. Dnes je nepřístupná a trvale obydlená.

Klikněte pro zvětšení obrázku

Na Bukové hoře byl postaven provizorní příhradový jeřáb televizního vysílače (vysílalo se od června roku 1960) nahradil dostavěný vysílač z ocelové konstrukce o výšce 182 metrů v roce 1962 s obslužnou budovou, který dostal ihned pro svůj vzhled přezdívku "Šachová dáma". O čtyři roky později jej však poškodil požár a musel být odstřelen. Na jeho místě byl postavena nová betonová věž o výšce 223 metrů, která zde stojí dodnes. Součet nadmořské výšky Bukové hory a výšky vysílače, dělá toto místo (špičku vysílače) se svými 906 metry, nejvyšším v Českém středohoří.

Klikněte pro zvětšení obrázku

Jen malý kousek od nepřístupného vysílače je Humboldtova vyhlídka s nádhernými výhledy do kaňonu Labe, Krušné hory, Ústí nad Labem, Děčínské stěny, České a Verneřické středohoří. Pár metrů pod vyhlídkou pojmenovanou po již zmíněném přírodovědci je ledová jeskyně - hluboké trhliny v čediči, ve kterých se tvoří leda a sníh až do léta. Necelých 400 metrů SSV začínají tzv. Ptačí stěny - skoro 41 čedičových skalních masívů a věží až 12 metrové výšky v zalesněném svahu (skalní město), oblíbené i horolezci začátečníky, díky vybudovaným horolezeckým cestám. Jihozápadně pod Bukovou horou pramení bezejmenný potok a po jeho cca 600 metrech vytváří přes čedičovou skálu malý vodopád s nízkým průtokem vody. JJV pod Bukovou horou ústí na povrch stará odvodňovací štola hnědouhelného dolu Svatý Gothard.

V roce 2018 probleskovaly tiskem zprávy o možném zpřístupnění vysílače coby rozhledny pro turisty, ale zatím z plánů sešlo.Na Bukovou horu se lze dostat několika způsoby, mezi ten nejmíň ekologický patří jízda automobilem - z Příbrami (kam se lze dostat i autobusem 1x denně z Děčína) úzkou asfaltkou až na parkoviště přímo pod Bukovou horou a dále po červené značce k vrcholu. Po červené turistické značce sem dojdete ze Zubrnic (5 km) či od železnice v Těchlovicích (5,5 km) či po modré značce od zastávky vlaku v Malém Březně (5,5 km).

Klikněte pro zvětšení obrázku