Menší obec Lovečkovice se nachází na křižovatce frekventovaných cest mezi Litoměřicemi, Verneřicemi, Malým Březnem a Úštěkem ve Verneřické části Českého středohoří pod vrchem Mešník. Od roku 1869 je samostanou obcí v okresu Litoměřice, pod kterouž v současnosti spadá i Horní Lukavice, Přední Nezly, Dolní Lukavice, Nová Ves, Hlupice, Touchořiny, Klínky, Knínice, Dolní Šebířov, Náčkovice a Mukařov.
První písemná zmínka o Lovečkovicích pochází z roku 1396, zmiňuje malečovského faráře Petra Zvěstu z Lovečkovic, připisujícího Václavu z Dědic osadu Zábabeč. Na začátku 17. století patřily Lovečkovice do majetku zahořanského panství, které v té době patřily jednomu z nejbohatších šlechticů v zemi, Radislavovi Kinskému ze Vchynic a Tetova, po jeho smrti vlastnil panství jeho syn Oldřich. Jenže Oldřich byl stejně jako jeho bratři "aktivní" v čase stavovského povstání proti habsburkům. Zemřel už ale během povstání v roce 1620 a jeho majetek byl zkonfiskován. Jenže i tehdy fungovaly známosti a věrnost a tak "Vilém Vchynský", kterému byl též zkonfiskován majetek, dostal díky spřízněnosti s rodem Trčků i dobrého vztahu s Albrechtem z Valdštelna nakonec milost a nakonec navrácena i většina zkonfiskovaného majetku jeho dvou bratrům. Roku 1628 mu byla císařskou rezolucí navráceno i panství Zahořany a Tašov po bratru Oldřichovi. Jenže "známost" s Albrechtem z Valdštějna byla nakonec Vilémovi osudná. Byl totiž společně s Valdštejnem zavražděn v Chebu a tak byl jeho majetek včetně Zahořanského panství (dále jen ZP) opět zkonfiskován. ZP a s ním oba Týnce zakoupil císařský plukovník Václav Zahrádecký, svobodný pán ze Zahrádek. Jenže zřejmě neměl dostatek finančních prostředků a tak ZP prodal v roce 1636 hraběti Jindřichu Šlikovi, toho času jednoho z nejbohatších mužů království, který rok na to odkoupil i panství Ploskovice. Jenže opět ne na dlouho. ZP ještě patřilo po jeho smrti jeho synovi Františku Arnoštovi, který je však v roce 1652 prodal "Johanu de La Croon". Jeho smrt v roce 1665 rozpoutala střídaní majitelů ZP. Během 40 let se totiž v držení vystřídalo několik dědiců z rodu Croonů. V roce 1708 získává Zahořany (spolu s oběma Týnci, Třebouticemi, Řepčicemi, Lovečkovicemi atd.) polní maršál Jiří Benedikt, svobodný pán Ogilvy. Po jeho smrti prodala jeho žena veškeré majetky (18 vesnic) císařské dvorské komoře. Jenže už v roce 1808 kupuje panství velkovévoda Ferdinand, který v té době již vlastnil sousední Ploskovické panství. Následně byla obě panství administrativně spojena v jedno. V roce 1841 se pak předposledním majitelem Zahořanského panství stal toskánský velkovévoda "Leopold II". O pět let později se pak posledním majitelem stává hrabě Karel Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého, který nově nabité panství spojil se svým panstvím ve Velkém Březně. Obec Lovečkovice tak až do konce vrchnostenské správy v roce 1848 patřily od roku 1615 neustále do majetku panství Zahořany. Následně jsou až do dneška samostatnou obcí.
V historii patřily k Lovečkovicím i osady Hradiště a Dolní i Horní Lukavice, v polovině 19. století zde žilo dohromady přes necelých 500 obyvatel v drtivé většině německé národnosti. Na samotě směrem na Hradiště byl na jednom z přítoků Lučního potoka i mlýn (budova dodnes stojí) a poblíž hradiště byl i důl na hnědé uhlí. V severní části obce stávala dnes už zaniklá zděná kaple. Obživa obyvatelstva spočívala většinou v zemědělství, v menší míře sadovnictví a chovu dobytka. Část obyvatel dojížděla za prací či pracovala v nedalekém dole či pískovně.
V letech 1890 - 1978 vedla přes obec železniční trať z Velkého Března do Úštěku s odbočkou (právě zde v Lovečkovicích) do Verneřic. Trať byla v normalizačních letech pro nerentabilnost zrušena. K 40. výročí uzavření železniční trati) zde bylo v roce 2018 otevřeno vedle bývalé železniční stanice "Minimuzeum", díky spolupráci obce a Zubrnické museální železnice a zároveň byla otevřena 4,5 km dlouhá "Naučná uhelná stezka" s osmi zastaveními (informační tabule) z Lovečkovic na Víťovu rozhlednu u Náčkovic.
Lovečkovicemi neprochází žádná turisticky značená trasa. Jižně pod obcí prochází zelená značka z Malého Března na Sedlo a dále do Proboštova, Lovečkovic pak Naučná stezka k Víťově rozhledně. Přes obec vede kromě linek do Úštěku či Liběšic, linka 623 přes Litoměřice (přímé autobusové spojení linkou 413 do Prahy) do Bohušovic nad Ohří (přímé vlakové spojení linkou R20 do Prahy) i přeshraniční autobusová linka 452 z Verneřic přes Ústí nad Labem do německého Bahratalu, takže odsud pohodlně busem dojedete třeba do Tiských skal. Druhou světovou válkou a následně i ukončením provozu na železniční trati, ztratilo hodně turistů o "Verneřicko" zájem, který byl v uvedené době opravdu enormní. a je to velká škoda, protože blízké okolí Lovečkovic skýtá krásné přírodní scenérie a osady kolem pak krásné architektonické skvosty. Bohužel ani zánik mnoha lesních cest a všudypřítomné ohrezné louky s pasoucím se skotem atraktivitě pěší turistiky nepřidají. Ale už několik let se blýská na lepší časy, protože o letních prázdninách u zdejšího Minimuzea pravidelně zastavuje historická autobusová linka T32.
Bývalé nádraží Lovečkovice & Minimuzeum Lovečkovice >>>
Zubrnická museální železnice >>>
Víťova rozhledna u Náčkovic >>>
Kulturní komise Lovečkovice na facebooku
Památkově chráněná usedlost č.p. 46
Památkově chráněný dům č.p. 46
Památkově chráněný dům č.p. 17
Část pískovcového podstavce kříže
Zubrnickou museální železnici brzy doplní muzeum historických tramvají (08-2020)
Tramvajové muzeum v Lovečkovicích část místních nevítá, bojí se turistů (11-2021)
Unikátní trať zanikla, z nádraží byla ruina. Lovečkovice to ale nevzdaly (09-2020)