Co všechno víte o záchranné uličce kromě toho, že se má vytvářet hned při dojezdu do kolony? Náš stát nijak záchrannou uličku řidičům blíže nevysvětluje, omezuje se pouze na grafické vyjádření "jak se řadit", tedy na kterou stranu a to stejně spíše jen proto, že se toto řazení u nás v loňském roce změnilo, resp. přizpůsobilo se ostatním státům, kde platí povinnost vytvářet pruh pro vozidla s právem přednostní jízdy. To samé vytvořil Besip spadající pod ministerstvo dopravy, pro změnu formou animovaného videa. Bohužel se jeho prostřednictvím nic nového nedozvíte. A to všechno je obrovská škoda, protože na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla na řidiče čeká v záchranné uličce spousta dalších situací, na které je nikdo nepřipravil. Vždyť už obyčejná šipka na krajnici, která upozorňuje řidiče, že za 500 metrů je zúžení do jednoho pruhu, vyděsí řidiče natolik, že i když popojíždí už skoro kilometr v koloně, nejsou schopni zajet pravým bokem na krajnici a vytvořit tak po své levé straně záchrannou uličku. Přitom jí mají tvořit už od příjezdu do kolony a takovou šipku prostě "objet" ve chvíli kdy k ní dojedou a kolona se přestane hýbat, tak zůstat stát na krajnici, ne v poloze "objíždím". Samozřejmě "děsící šipka" je jen nadnesením toho, že řidiči prostě šipku vidí a v drtivé většině si řeknou "hm omezení, žádná nehoda, kašlu na uličku, je to jen kousek", jenže to je špatně, velice špatně. Ne zřídka se totiž stává, že zrovínka jede s modrými majáky vozidlo záchranné služby nebo třeba policie a tito řidiči navíc většinou popojíždí "nalepení" jeden na druhého, čímž si dost výrazně zmenšují manévrovací prostor k tomu, aby zajeli na krajnici a uvolnili průjezd. Vozidla s právem předností v jízdě zde zpravidla ztrácejí drahocenné sekundy. Ve většině těchto případů se jedná o řidiče MKD (bez rozdílu národnosti řidiče, i když těch českých je už méně, což je dobře), kteří pak mají velké problémy svůj dlouhý kamion nacpat co nejvíc ke kraji aby uvolnili průjezd. Přitom stačí tak málo - dojíždím do kolony? Tak prostě zajedu co nejvíce ke kraji a s patřičným rozestupem a tak zůstanu dokud se nedostanu z kolony. Nebolí to, je to zadarmo, je to zodpovědné, tak proč je s tím takový problém???

Pojďme si teď ukázat, jak bychom se všichni měli chovat v záchranné uličce a to nejlépe v místě dálničního nájezdu. A vezmeme si na pomoc body modelového obrázku, kde jsme se snažili "nastínit" všechny chyby, kterých se řidiči v záchranné uličce dopouštějí.

1) PRŮJEZD ZÁCHRANNOU ULIČKOU

Častým nešvarem bývá neoprávněný vjezd do vytvořené záchranné uličky. Někdy jde o řidiče, který tzv. "neví která bije" a zřejmě si myslí že mu všichni uhýbají. Ano bohužel i to se stává, většinou jde o starší či sváteční řidiče, kteří o "záchranném koridoru" v životě neslyšeli a pokud ano, vůbec neví jak se zachovat. Nejčastěji však hřeší řidiči, kteří se těsně před vytvořenou uličkou nevěnovali plně řízení a najednou se ocitli přímo v záchranné uličce. Většinou pak pomalu pokračují dále aniž by jim v tu chvíli došlo, že můžou o drahocenné vteřiny zdržet vozidla záchranářů. Zvláště při stojící koloně to bývá dost velký problém a pokud se jedná navíc o nákladní vozidlo, které se následně nemá kam zařadit, je to opravdu velký problém. Když pak opravdu spěchají záchranáři k nehodě, většinou se u takového vozidla zaseknou a mnohdy trvá nekonečné minuty, než se podaří situaci vyřešit a uličku uvolnit. Nesmíme ale zapomenout i na zcela úmyslnou jízdu vytvořenou uličkou. Té se zpravidla dopouští řidiči motocyklů. Svým způsobem je to možná i pochopitelné, motocykly jsou malé, úzké a nemají problém ihned uvolnit uličku pokud jedou vozidla IZS. Ovšem je třeba mít na paměti, že pravidla platí pro všechny a z tohoto pohledu je chování motorkářů nepřípustné. Pokud je třeba projet záchrannou uličkou až k místu nehody, což se stává v případě, že je potřeba přistavit náhradní vozidlo k přeložení nákladu z toho havarovaného a pod., vždy by se mělo jednat o průjezd v doprovodu minimálně správce komunikace, resp. v našem případě vodidla ŘSD a pod oranžovými majáky. Občas se tím zamezí i nedorozumění spojené s dalším zdržením, kdy ostatní řidiči takovému vozidlu, zvlášť pokud stojí v koloně více hodin, prostě zablokují cestu nebo mu sprostě nadávají či jej s rychlostí blesku zveřejní na videu na sociálních sítích.

2) OSLŇOVÁNÍ VOZIDLA ZAPNUTÝMI MLHOVÝMI SVĚTLY

Mnohým řidičům při řízení vůbec nedochází na pohled spoustu banálních věcí, mezi něž patří třeba zapomenutí zhasnout zadní mlhová světla, ve chvíli kdy už to není potřeba. Jednoduchou poučkou jak zjistit, zda ještě musíme svítit mlhovými světly, je pohled před sebe - pokud zřetelně vidím vidím vozidlo před sebou na vzdálenost alespoň  sto metrů, je jasné, že i ti za mnou mě na takovou vzdálenost vidí a tudíž vypínám mlhová světla. Vrcholem neohleduplnosti je jet se zapnutými zadními mlhovkami v pomalu jedoucí koloně, či v ní přímo stát. Nejen že to velice nepříjemné, ale takové silné červené světlo z malé vzdálenosti, dokáže i nepříjemně oslňovat, o bolesti očí ani nemluvě. Je to jen velice rozšířený, prosím dávejte si na něj pozor.

3) NEZAPNUTÍ VAROVNÝCH SVĚTEL PŘI DOJEDU DO KOLONY

Světla na vozidle jsou jeho velmi důležitou součástí. Ve tmě díky nim vidíme prostor před vozidlem, za snížené viditelnosti nám pomáhají "být" vidět / viděn, řidičům okolo pak pomocí směrových světel dáváme jasně najevo změnu směru jízdy a při a při nebezpečných situacích zas používáme "varovná světla" tzv. blikačky, kterými dáváme vozidlům najevo, že se před námi nebo "s námi" něco děje. Každý účastník silničního provozu by měl "předvídat", což v našem případě znamená, že pokud dojíždíme do kolony, zapneme varovná světla ihned co kolonu spatříme. Dáváme tím za námi jedoucím řidičům, že se před námi něco děje a že zpomalujeme (byť ze začátku třeba jen sundáním nohy z plynového pedálu). Pokud toto neděláte a za Vámi pojede "tydýt", jehož zrovna více zajímá chat s kamarádem v mobilu než situace před ním, může se stát, že Vás zaregistruje později než je zdrávo, kdy už bývá mnohdy pozdě a zezadu do Vás vlítne. Nikomu to nepřeju, několikrát jsem to zažil a navíc ještě jsem měl varovná světla zapnutá. Jakmile ve zpětném zrcátku uvidíte, že i řidič za Vámi zapnul varovná světla, znamená to, že "pochopil" a Vy můžete blikačky vypnout. Blikat s nimi v koloně sice není as tak obtěžující, ale budete vypadat přinejmenším divně.

Pokud jste "posledním" vozidlem v koloně, sledujte pozorně situaci za Vámi a buďte připraveni, že může nastat situace že přijíždějící vozidlo "nereaguje" na vzniklou situaci před sebou (velice častý nešvar nevěnování se řízení), což může nastat hlavně za snížené viditelnosti nebo za mimořádně nepříznivých klimatických podmínek, kdy řidič blížícího se vozidla zareaguje pozdě a už nemá šanci dobrzdit. Pokud řidič blížícího se vozidla za Vámi zcela evidentně neregistruje kolonu před sebou, je na Vás jak bleskurychle vyhodnotíte situaci. Můžete totiž jen okamžitě opustit vozidlo nebo se připravit na náraz či nouzově rychle uhnout do středu vozovky, nejlépe s troubením klaksonem abyste na blížící se nebezpečí upozornili i ostatní. Všechny zmíněné řešení jsou velice rizikové, ale pro řidiče, kteří jsou ve voze sami, bude asi lepší vozidlo rychle opustit. Vzít si při okamžitém opuštění vozidla na sebe i reflexní vestu je v této situaci asi spíše počinem z říše kouzel, přesto je dobré vozit pro sebe a posádku reflexní vesty vždy v kabině, ne někde uložené v kufru vozu.

4, 5) BLOKOVÁNÍ NÁJEZDU NA DÁLNICI

Hodně velkým problémem bývá nájezd na dálnici, na které je kolona ať už s vytvořenou nebo nevytvořenou záchrannou uličkou. Každý řidič by si měl uvědomit, že přes dálniční nájezdy se dostávají k nehodě vozidla složek IZS. V žádném případě nesmějí být blokovány a to jak na nájezdové větvi, tak v připojovacím pruhu. Na nájezdové větvi stojíme / popojíždíme vždy vpravo a po levé straně necháváme dostatečný prostor na případný průjezd vozidel s právem přednostní jízdy. Nikdy tento prostor neblokujeme ani vybočeným stáním / popojížděním. Na dálnici při pomalu jedoucí koloně vjíždíme pomocí tzv. zipování, tedy na střídačku s vozidly, která již na dálnici jsou. Nikdy, nikdy se nerozjíždíme připojovacím pruhem ani kdyby byl úplně prázdný bez vozidel co tvoří uličku, ještě více bychom potom tímto manévrem komplikovali provoz. Velkým problémem jsou řidiči stojící či popojíždějící po dálnici v pravém pruhu v místě sjezdu či nájezdu na dálnici. Většina z nich má až chorobně zažitý nesmyl v hlavě, že jsou povinni uvolnit odbočovací pruh aby mohla auta z dálnice sjíždět. NEJSOU POVINNI. Jejich povinnost je tvořit záchrannou uličku a tudíž k její tvorbě využít i odbočovací pruh. Auta, jejichž neurvalí spěchající řidiči se snaží problikat a protroubit k e sjezdu z dálnice prostě ignorujeme. Neměkneme, nepouštíme je. Pouštíme pouze v případě, že jsou označeny majáky a zvukovým zařízením pro přednostní jízdu. Z 99% procent jsou to jen bezohlední "vyčůránci", kterým se nechce stát v koloně. V místě nájezdu na dálnici pak musíme vždy nechat průjezdné místo pro případné napojení vozidel IZS na dálnici do záchranné uličky přes pravý pruh, v případě tříproudé dálnice pak přes dva pruhy. Pokud dálnice pomalu popojíždí ti v pravém pruhu umožní nájezd na dálnici připojujícím se vozidlům formou tzv. zipování.

6) NÁKLADNÍ VOZIDLO V LEVÉM PRUHU

Zapomeňme chvilku na pravidla silničního provozu, která jasně stanovují jak můžou vozidla nad 3,5 tuny a délkou >7 m využívat levý pruh a podívejme se na to selským rozumem. Musíme si uvědomit, že ne všechny naše dálnice byly vystavěny původně jako dálnice. Některé z nich byly stavěny jako tzv. "silnice pro motorová vozidla" s odlišnými parametry, mezi něž patří užší jízdní pruhy a užší krajnice. I když se na těchto "přetransformovaných dálnicích", např. D7 či D10, začne tvořit kolona a vozidla se řadí k příslušnému okraji, je tam akorát tak místo na "svižnější" průjezd vozidel IZS. Pozor, netvoříme už záchranný pruh o šířce 3 metry, jehož definice ze zákona vypadla, ale pruh mimo jiné pro záchranná vozidla, tedy i hasiče. Pokud bychom vozidlům hasičů nechali průjezdní pruh o šířce 3 metry, asi by se jim moc svižně nejelo vzhledem k různě postaveným vozidlům po stranách uličky. Z tohoto důvodu je nejen praktické, ale spíše nutné, aby nákladní vozidla zůstávala v kolonách pouze v pravém pruhu, protože jejich přítomnost v levém pruhu dost zužuje šířku záchranné uličky. A teď si k tomu připočtěme, že pokud již vyspecifikovaná nákladní vozidla nepředjíždí, neobjíždí, neodbočují nebo se neotáčí, nemají v levém pruhu co dělat. Některé hlášky, že předjíždějí vozidla před sebou nebo je objíždí jako překážku, pak nelze vůbec brát vážně. Problémem pak kromě řídnoucí skupiny českých řidičů nákladních vozidel zůstávají hlavně řidiči transitní nákladní dopravy, kteří mají nějaká naše pravidla totálně u zadku. V jejich zemích většinou zákonná povinnost tvořit záchrannou uličku neplatí a u nás je postih tak směšný a většinou nevymahatelný, že na to prostě kašlou. Nezbývá než doufat, že se šéfové dopravní policie ČR rozhoupou a na tyto "nepřízpůsobivce" si zostra došlápnou například dokumentováním a následným řešením těchto přestupků za pomocí dronů a dálničních hlídek.

7) NESPRÁVNÉ POSTAVENÍ V KOLONĚ

Když dojíždíme do stojící kolony, měli bychom zapojit mozek a řadit se co nejvíce vodorovně s okrajem vozovky. Pokud zastavíme šikmo, hrozí, že "vyčuhující" záď našeho vozu výrazně zúží záchrannou uličku.

8) AKTIVITY MIMO VOZIDLO V KOLONĚ

Většina z nás už to zažila - dlouhé čekání v koloně, hodinu a víc bez jakéhokoli pohybu, venku je příjemně, ulička je vytvořená, ale v autě Vás sedět nebaví, někoho začínají v autě prudit děti, někdo potřebuje vyvenčit kňučícího psa, jiný si zas protáhnout tělo, dát si cigárko, skočit si do křoví ulevit ... Jenže i zde je potřeba dbát na bezpečnost a volnou záchrannou uličku. Nikdy nevíte jestli okolo nebude spěchat další vůz záchranářů a i když si říkáte, že jej přeci včas uslyšíte, Vaše děti jej slyšet nemusí, stejně jako třeba Váš pes. Vběhnout do cesty rozjetým záchranářům je pak ta nejhorší možnost, která může nastat. Proto se vždy zdržujte výhradně v prostoru mezi krajnicí / svodidly a stojícími vozy, nikdy však v koridoru pro záchranná vozidla. Pokud musíte přejít dálnici abyste v křoví ulehčili ledvinám, čiňte tak s jen s velkou obezřetností. Lidé si navíc vůbec neuvědomují, že při vystoupení vozidla (nejen) na dálnici by na sobě měli mít reflexní vesty.

9) AKTIVITY MIMO VOZIDLO V KOLONĚ

Při vytváření záchranné uličky dbejte na to, abyste při úplném zastavení měli mezi sebou a vozidlem před sebou minimálně takový prostor, abyste ze svého místa viděli asfalt za vozidlem před sebou. Nikdy totiž nevíte, zda nebude potřeba autem kousek popojet, ať už kvůli jiným špatně stojícím vozidlům v koloně či "tydýtovi", který se snaží uhnout vozidlům IZS po předchozí snaze jet záchrannou uličkou.

Závěrem

Věříme, že jsme Vám pomohli alespoň trošku se zorientovat v tzv. "záchranné uličce". Nezapomeňte však na základní pravidlo - záchranná ulička se tvoří jen na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla a to i ve městech. Samozřejmě se dá aplikovat i na jiných silnicích o dvou jízdních pruzích ve stejném směru jízdy (mimo města), v ostatních případech však bohatě postačí, pokud se v koloně se svým vozem postavíte co nejvíce vpravo. Pokud Vás tento článek oslovil a pomohl Vám pochopit základy správného chování při tvorbě koridoru pro vozidla s právem v předností v jízdě, neváhejte a pošlete jej svým přátelům nebo jej pro ně sdílejte třeba na sociálních sítích.
 

Děkujeme za pozornost.